Plno štěstí v novém roce 2011!

Kristýnko, přeji Ti vše nejlepší v celém roce 2011, ať jsi šťastná, požehnání a splnění přání Ti přeje tatínek.

P.S. Kdybys mi chtěla a mohla někdy zatelefonovat nebo napsat zprávu, moje číslo je 736 644 522... Budu rád!

Radostné vánoce!

Přeji Ti radostné vánoce, Kristýnko! Ať tě potěší dárečky a snad ti taky nějaké nějak doručím... Přeji Ti i dobrou, tichou noc. Víš, že když se zakoukáš do hvězd a na měsíc, kterého je teď stále vidět ještě dost, tak můžeš slyšet jejich hudbu? Je potřeba mít čisté srdce. A potom ti vlastně hraje celý svět... A aby bylo vidět dobře mihotavý třpyt hvězd, to jak blikají a tak jakoby dýchají, tak k tomu je potřeba poodejít do tmy a třeba určitě nestát pod pouliční lampou. 

Jako dítě jsem miloval hvězdy a planety. Bavila mě astronomie. Když jsem ti kupoval mikroskop, volil jsem mezi ním a hvězdářským dalekohledem. Ale protože jsme byli spolu častěji za denního světla, zdál se mi být lepší. Naopak dalekohled mi nepřišel moc dobrý, až letos jsem viděl v nabídce líp vybavený, ale ten jsem nekoupil, nevím totiž, co by tě potěšilo...

Měj se moc hezky a neboj se, vše je dobré a bude lepší!

Tatínek

P.S. Při strojení vánočního stromku je důležité si vybrat vhodné pomocníky. Netrpěliví mlsouni a nešikové mohou napádat hodně škod, ale pomocník, kterého obrázek je tady, tak takový je úplná pohroma. Na druhou stranu ale ušetří spoustu času...

Dráčkový dopis...

Kristýnko, nevím, jak tě hezky pozdravit. Protože už jsi o dost starší, než tě pamatuji, tak se obávám, že tenhle dráčkový dopis bude už asi vyjitý z módy, nejspíš už budeš starší, než si myslím, tak aspoň takové připomenutí pro vzpomínku. Chtěl jsem ti dál nějakou kytičku, nejvíc růži, která se k tobě hodí. A jako prostředníky, kteří ti je dopraví, jsem zvolil dráčky. Ty jsem lovil a lovil na síti, až jsem je ulovil nebo spíš vylovil:
Velmi rád bych tě viděl a přál bych si, abychom pobyli nějaký čas spolu, popovídali bychom si a zlepšili si náladu a vánoční čas. Hodně na tebe myslívám. Každý má na Zemi člověka, kterého má ze všech nejraději. Pro mne jsi ten človíček ty, ze všech nejdražší! Musíš vědět, že tě mám rád a že o tebe stojím. Tedy ať tě ani ve snu nemůže napadnout, že bych s tebou nechtěl být nebo se o tebe starat. Vím, že každý člověk někdy mívá pochybnost o čemkoliv, ale ty o tomto pochybovat nikdy nemusíš. Kde jsem já, tam můžeš vždy přijít a nalezneš domov a klid. Neboj, vše bude dobré a ještě lepší, než čekáš.

No a abych to zdůraznil, že to myslím vážně, že ti chci poslat kytku taky a protože ty nerada čteš (a nemůžeš za to) a raději koukáš na obrázky, posílám hned dalšího dráčka s další růží, která se k tobě hodí. No řekni, není právě tento rozkošný?

Velmi bych si přál, abychom se viděli aspoň o těchto vánocích. Dlouho jsme se neviděli a pro tebe to musí být fakt předlouho. Nemohu s tím moc udělat, ale mohu to zase zkusit. Kdyby to ale nevyšlo, nebuď smutná. Dráček vypadá opuštěně, ale ty nejsi. I když zrovna nejsme spolu, pořád a kdykoliv můžeme na sebe myslet a čekat, že se to změní. Jednou se to změnit musí!

Napíšu ti aspoň několik nových zpráv. Tedy nejprve jednu smutnou a pak jednu radostnou. Totiž jeden člověk z tohoto světa odešel a jeden zase do světa přišel. Kristýnko, letos mi umřela babička Ludmila. Říkala jsi jí Liduška. Stále si tě přála ještě uvidět. Vždy, když jsem byl s ní, se na tebe ptala. Když ji minulý rok bylo devadesát a měla narozeniny, těšila se, že bych tě přivezl, ale nakonec nám to nevyšlo. Potom na podzim babička zakopla, spadla a zlomila si na noze krček. Musela jít na operaci, bylo to hodně bolestivé. Bál jsem se o ní, modlil jsem se a pak jsem najednou věděl, že s námi ještě přes zimu bude. Operace se podařila a vše vypadalo dobře. Ale v zimě nastaly komplikace, pooperační, do rány a do těla se jí při té operaci dostala infekce, zanítilo se to a bylo zle. Nakonec po zimě babička umřela. Leží na hřbitově na Hutisku vedle dědečka.

Tak to byla ta smutná novina a nyní ta radostná. Jistě si vzpomínáš na Káju s Hankou. (Máš od nich některé dárky, například naposled ten modrý polštářek se slonem...) Bydlí už teď v jiném bytě, větším. Tak se jim vloni na Mikuláše narodil chlapeček. Dali mu jméno Ríša, tedy spisovně Richard. Je moc milý. Kamarádíme spolu ačkoliv je tak maličký. Pomohl jsem Hance a Kájovi víc mu rozumět. Skoro všichni rodiče si totiž myslí, že jejich mimina jsou úplně pitomá. Přitom toliko moc nemluví, ale ručkama a očima řeknou skoro všechno. Kája s Hankou byli z toho u vytržení, moc jim to pomohlo. Rozumět miminkům a jejich řeči jsem se naučil při tobě, takže jen předávám zkušenosti. Ty jsi byla velmi zlaté miminko a bylo s tebou hodně zábavy. No pravda jsi dala taky zabrat svou nespavostí, ale jinak jsi byla zlatá, velmi zlatá... Někdy ti budu psát vzpomínky na tu dobu, chceš? No a nyní si to oživuji, za Ríšou chodím, on mě radostně vítává a rodiče jsou rádi, když mi ho píchnou na hlídání, tak ho pak vozím v kočárku cestou necestou, naposledy jsme jezdili i po obchodech a byla to dost zábava, jak jsou lidé všude kvůli miminku pozorní a dávají se do řeči a tak. Tak ani nevím, jestli pořád říkat lidem, že to dítě není moje, protože se k němu mám tak, jako by bylo, takže mi to stejně možná nevěří. Zdá se mi, že Ríša bude hudebník, protože si oblíbil můj telefon a písničky, které jsem do něho nahrál pro tebe. No které asi? Líbí se mu úplně stejné jako tobě, ale to myslím si, že všem dětem.

Kristýnko, velmi na tebe vzpomínám a občas si vzpomenu na naše společné chvíle a zážitky, na výlety, na tvoje bláznivé nápady a vylomeniny, jak ses často smála a rozumovala nad vším, (ačkoli ty jsi vždy byla velmi rozumné dítě a rozhovory s tebou vždy byly zábavné). Taky věci, které tě dokážou trápit a bolet. Už ani nemohu vědět, s kým kamarádíš a jaké máš zrovna starosti. Není mi vůbec jedno, že tě nemohu vyslechnout, poradit ti, potěšit, povzbudit. Bez táty je to na houby, to je fakt. Ale nebude to tak pořád, neboj!

Jednou se to změnit musí a potom si vše vynahradíme a ledacos se dá ještě dohnat! Člověk by musel mít srdce jako kámen a studené, aby se nad tebou neustrnul. Vzpomínám si, když ti byly dva roky a my jsme bydleli každý jinde, jezdil jsem za tebou každé odpoledne, hned po práci jsem vyvenčil všechny psy a jel z tebou a byli jsme spolu vždy dlouhu na hřišti v Luhu. Tehdy maminka slibovala, že mi tě dá každý den, kdykoliv přijdu a zpočátku, několik měsíců, to taky dodržela. Myslím si ale, že tvoje maminka je velmi nešťastný člověk a já nejsem ten, kdo by jí mohl pomoct. Ani tu od toho na světě nejsem. Ale myslím si, že by nám všem pomohlo, kdybys mohla být se všemi námi co nejvíc. Jako dítě potřebuje jíst a pít, tak potřebuje tátu a mámu. Dnes je špatná doba. Velmi špatná. Spousta dětí nevyrůstá s tátou a mámou pohromadě a pak jsou zmrzačené na duši, mají bol na srdci a odnášejí si do života ztrátu, strádání a věčný hlad po něčem, co se jim léta nedostávalo. Nevím, jak tomu sám odpomoci. Na vině tomu jsou špatné zákony, které chybějí. Lidé si dělají co chtějí a nikdo je za to netrestá. Pak se nebojí a doplácejí na to poctivci a nejvíce děti.

Kristýnko, Beruško moje milovaná, posílám ti pusu a věřím, že se někde brzy shledáme a popovídáme si a já se dozvím, jak se teď skutečně máš, co děláš, co chystáš a tak. Ještě bych ti rád poslal vánoční přání, protože to mé na mém blogu pro dospělé by tě asi moc nebavilo... Představ si, že teta Lenka se strýcem Jirkou budou na Štědrý večer zpívat koledy na náměstí. Zpívali i loni a Kateřinka s nimi. Tak nevím, jestli i ty nějaké vystoupení nechystáš? 

Tedy hezký den nebo dobrou noc, pokud bys dopis objevila před spaním!