Kristýnko, přeji Ti k Tvým jedenáctým narozeninám úplně to všechno nejlepší, ať se všechno dobré na Tebe valí a zaplaví Tě jako když se rozvodní velká řeka, která přinese svými kouzelnými chapadly do Tvého života všechno dobré, co Ti Bůh nechal zapsat do Tvého osudu v knize, kterou má o Tobě v nebi napsanou a kde by ses mohla dopředu dočíst o každém svém dni, který Tě potká.
Ovšem v životě je to tak, jako v těch knihách osudu, které dal Bůh napsat, protože vše vidí dopředu (jak se o tom píše v Bibli, v Žalmech a jinde), tedy že nás potkávají věci dobré i zlé, smutné i radostné, takže někdy pláčeme a jindy se zase smějeme. Můžeš si však být jistá, že i věci bolestivé nebo smutné nám nakonec pomáhají, jestliže si z nich dokážeme odnést to dobré. Například když se spálíš u ohně tak, že třeba chytneš zbrkle opečené maso a udělají se ti puchýře, tak to sice v tu chvíli bolí, jenže příště budeš opatrnější a nebudeš strkat prsty nejen do ohně a všecho, co s ním bylo ve styku a pálí, ale taky budeš v budoucnu dávat ruce pryč od toho, co moc neznáš. Tedy taková bolest Ti pomůže. Proto se říká takové poučení: "Už se jednou spálil" a myslí se tím: "Už si vzal (nebo měl si vzít) ponaučení". Ale to ty jistě znáš. Už je mi hloupé napsat, že jsi velká holka, to by dnes znělo fakt blbě, ne? Vždyť co nevidět se začneš měnit z dítěte v ženu. A já si vzpomínám, jak jsem Tě nosíval v dupačkách a ve spacím pytli a uspával Tě na rameni ukolébavkou... Beruško moje zlatá, kde jsou ty časy... Ani nevíš, co bych za to dal, být zase pořád s Tebou...
Musím říct, když tu budu rekapitulovat Tvých alespoň prvních deset let, že jsi byla zlaté dítě, opravdu poklad, takový dárek od Boha. Proto budu Pánu vždycky vděčný za každou chvíli s Tebou a nepřestanu se modlit, aby to zas tak bylo. Ne kvůli mně, na mně zas tolik nezáleží, já všechno vydržím (musím) a nějak se protluču životem, ale abys Ty z toho měla prospěch a hodně dobrého. Dokážu si představit, že i Ty si na mne nejednou vzpomeneš a chtěla bys taky to odloučení přerušit. Jednu věc ale můžeš vyzkoušet a třeba jsi ji už zkusila. V modlitbě můžeš něco říct Bohu, aby mi to předal. Tedy použít takový nebeský telefon. Není to jisté, ale když Bůh bude chtít, tak mi Tvou zprávu předá.
Nebo to taky Bůh dělá tak, že působí na srdce lidí. A to tak, že ten člověk něco udělá (dobrého nebo i zlého anebo pro změnu něco chytrého či naopak hloupého) a sám ani neví, proč se tak rozhodl. Bůh totiž dokáže s lidmi hýbat jako s figurkami na šachovnici. Dívá se lidem do srdcí a vidí, jaká jsou. Dobrá nebo zlá. Tak Bůj pak připravuje takové příležitosti a situace, aby se to dobré nebo zlé, co má člověk v srdci, projevilo a ukázalo. Tím je vlastně zkouší. Lidé se rádi maskují a schovávají, když jsou zlí a zlému podléhají. Proto i pak lžou, klamou, podvádějí a přitom i zrazují. Jen aby nikdo neviděl jejich pravou tvář, aby jim neviděl do srdce. A mají snahu skrýt své špatné skutky. Ale stejně se všechno ukáže, buď jednou v soudný den nebo i dříve, když by to Bůh chtěl. Jisté však je, že spravedlnost vždy nakonec zvítězí. Proto máme v sobě, ve své genetické informaci, která leží v každé buňce našeho těla, zapsány a uchovány informace o tom, co je dobré a co zlé, co je spravedlivé a co nespravedlivé. Proto se tomu nikdo nepotřebuje učit, všichni všude to znají a pro nikoho to není nic nového. Je to jako univerzální jazyk, který všichni umí od narození a kterému se není třeba učit a ani používat překladatele. Jen mají lidé snahu to různě měnit, když jsou zlí.
Nyní jsme na Zemi, Kristýnko, jen na malou chvíli, každému člověku je vyměřeno jen sotva pár tisíc dní. Je to jen jako záblesk, jako závan větru, člověk byl a pak zjistíš, že už tu není. A je to jen jakoby rozřazovací a zahřívací kolo, jak se to používá v automobilových závodech. Pouze se rozhodne, kdo potom na nové a opravdové Zemi bude žít v jakém postavení, jak bohatý a mocný (podle spolehlivosti a věrnosti) a taky se v tom rozřazovacím kole vyřadí všechny zmetky, tedy zlí lidé. Přesně jako se to dělává na výrobním páse v továrně. Ti nenapravitelní, aby už nikomu na nové Zemi neubližovali, Bůh navždy odstraní. Jednou totiž bude nová Země a nový vesmír (nebe). Tento zanikne, jak je o tom napsané v bibli a jak o tom můžeš číst i v astronomických publikacích. Někdy o tom napíšu na svém blogu...
Jestli jsi mi někdy zkoušela psát do Jasenic, tak tam jsem nemohl stále být, tedy se i dopis mohl ztratit. Jednou jsem viděl v televizi pořad "Pošta pro tebe", kde matka bránila dceři a otci aby bývali spolu. A když si vzájemně napsali, tak to matka ztopila. Proto byla dcera dlouhá léta zklamaná, že s ní nechce táta být a ani s ní mluvit, když neodepisuje. Táta si stejně tak celou dobu myslel, že dcerka o něho nestojí a proto mu neodpovídá. Přitom o sebe oba hodně stáli a setkali se až když měla dcerka vlastní rodinu a děti a dodala si odvahy tátu vyhledat. Byl to smutný životní příběh, který ale nakonec dobře skončil. Náš příběh, který nám Bůh dopředu napsal, doufám až tak smutný není...
Pokud ses někdy pokusila dojít až do Jasenic a zazvonila jsi na dveře, tak jsem tam nebyl, protože Tobě bych otevřel vždy s radostí a vpustil Tě dovnitř. Avšak i kdybych byl uvnitř, nebyl by slyšet zvonek. Povím Ti příběh, jak tomu bylo:
Vloni v létě mi jedno ráno prošly hlavou takové obrazy, že mi odpojí přívod, ale že i přesto se mám věnovat tomu, co mi Bůh přikázal. Asi hodinu nato přišli muži v montérkách a odpojili mi elektřinu. Nedokázali mi vysvětlit, proč to dělají, jen se stydlivě a provinile dívali. Psal jsem tedy elektrárenské společnosti a ti mi několikrát nedovedli odpovědět a až po čase mi vysvětlili, že chybělo doplatit nějaké vyrovnání za období o dva roky zpátky, o čemž jsem vůbec nevěděl.
Ten den jsem se však rozhodl, že si z toho nebudu nic dělat a budu věrně dělat to, co mám, i když s obtížemi, které vyvstaly odpojením elektřiny. Pak mi ale proběhly hlavou další obrazy. Věděl jsem, že mi někdo zatelefonuje ze Slovenska (jak jinak, nemohl mi napsat mail, protože mi nešel proud). A viděl jsem v těch obrazech podivně zbarvená mračna ve dvou barvách. Pak zase něco jiného, oč jsem se zajímal, nějaké nářadí na vydělávání peněz. Za chvíli ten člověk zavolal, což bych opravdu nečekal. Dokonce se nabídl, že mi nářadí doveze přes půl Slovenska až k hranicím. Abych mu prý vyjel v ústrety. A protože jsem předtím měl to zvláštní vidění, tak jsem souhlasil a vydal se vlakem do Púchova. Tam jsme se setkali a popovídali si a já koupil jednu z věcí, kterou mi nabízel, další jinou, kterou jsem taky uviděl v tom vidění, už neměl. Ale za ni mi nabízel jinou, plnohodnoutnou náhradu. Já váhal, ale protože to byl výborný kup, řekl jsem si, že to zkusím a v nejhorším to jako nové za ty peníze prodám. Pak jsem čekal na vlak zpět a procházel se městem (což byla vloni snad jediná dovolená pro mne, zatím chudého člověka). Pak mě napadlo se podívat do svého batohu a co nevidím: moje mraky, ve dvou barvách! Tedy přesněji jsem udiděl dvě krabice, ve kterých bylo to koupené nářadí. Jenže barvy na těch krabicích byly presně stejné jako ty mraky. Tak jsem věděl, že jsem udělal dobře, když jsem risknul koupi a že jsem udělal taky dobře, že jsem se na Slovensko do Púchova vydal a že je Bůh stále se mnou, který mi poslal toho člověku i s nářadím jako z nebe, jak jsem viděl ty mraky. V Púchově bylo moc hezky, já totiž rád cestuji a nejsem vybíravý, tak jsem se z toho těšil a taky jsem už nebyl smutný z té věci, kterou už doprodal a nedovezl ji, jak jsem čekal a viděl to před těmi mraky. Věděl jsem už totiž, že to tak mělo být. Všechno to bylo totiž zboží, které se přestalo vyrábět a doprodávalo se, nebylo možné ho už sehnat nikde v celé Evropě. Tedy to píšu proto, abys viděla, že i když mi odstřihli elektřinu, Bůh si z toho vůbec nic nedělal, on na vše shlíží shůry a co nás trápí nebo znepokojuje jsou pro něho jen prkotiny. Ten den se totiž vyplnilo přesně to, co je předem napsáno v nebeských knihách a mně do toho Bůh předem nahlédnout. Pak jsem elektřinu doplatil, aby mě znovu připojili. Měl jsem radost, že mám zase proud a jen jsem chtěl doufat, že mi to nezpůsobila Tvá maminka, to by totiž bylo fakt kruté.
Dloho jsem se z elektřiny neradoval. Odjel jsem na několik dní na návštěvu. Než jsem se vrátil, zase mi proběhly před očima ony tajemné obrazy. Uviděl jsem dva ciferníky na nějaké skříňce a tlustý kabel. Nevěděl jsem, co to znamená a přemýšlel o tom usilovně. Nemělo to nic společného se mnou, s čím bych mohl přijít do styku. Pak mě dovezli autem domů a já zjišťuji, že elektřina zase nejde. Podívám se do skříně na chodbu a co nevidím! Přesně dva ciferníky jako v tom vidění, třetí chyběl, právě ten můj. Zase taková rána, zase jsem mohl být smutný. Už jsem věděl s jistotou, že v tom mám prsty tvá máma. Na druhou stranu jsem ale věděl, že Bůh si z toho vůbec nic nedělá. Jen aby to nebyla pro mne příliš velká rána, tak mi to předem zase ukázal. A tak mnohdy dopředu vím o každé pohromě. I teď se mi stala nepříjemná věc a zase v tom má prsty tvá máma, ale noc předtím jsem měl o tom velice živý sen. Ten byl hroznější než pak skutečnost, ani ti ho nebudu popisovat. Ale smysl byl jasný. Přitom však i sdělení z nebe: "Vím o tom, neboj!" Jindy mi Bůh pomůže a řekne: jdi a udělej rychle tohle a ono, abys byl z nejhoršího venku. Někdy mě a nás do něčeho zlého nechá spadnout a přesto je to v jeho plánu. Někdy nechá zlo dojít do konce, aby ho celé odhalil, aby bylo odkryté a nahé. Pak teprve zasáhne.
Vlastně jsem Ti chtěl, Kristýnko, říct, že jsou před Tebou i smutné dny, za které ovšem Ty nemůžeš. I když Bůh všechno řídí a nic se nevymkne z jeho rukou, i když se děje zlo, nemusí to znamenat, že za něco můžeš ty nebo že nebude už nikdy líp. Všechno přebolí, srdce se uzdraví, rána zahojí, duše utiší.
Vidím to tak, že s lidmi má Bůh těžké pořízení. Někdy hodně těžké. Ale je trpělivý a nechce být hned přísný. Dává lidem čas, někdy hodně času, dokonce i mnoho let. Když se ale nemění a stále ubližují, když naplní pohár trpělivosti po okraj, tedy když překročí míru, stanovenou mez, pak zasáhne. Člověka někdy mate, když dělá zlo a nic se mu na oplátku neděje. Pak se dokonce může plést a myslet si, že Bůh je stejný. Tak se to píše v bibli. Ne, není to tak. Bůh nikdy na dobro a zlo názor nemění, je stále stejný a nedá se přemluvit, oklamat, ukecat, vydírat. Je nesmlouvavý. Plno lidí bylo přesvědčeno, že se nad ním dá vyhrát, že už i zvítězili, ale teď, v pekle, došli ke konečnému poznání, že se osudově zmýlili. Avšak stanice, kam dojeli ve svém vítězném tažení, je konečná, odkud už není návratu. Proto ty tak nikdy nejednej a nemysli si, že s Bohem je to jenom sranda a že je to nějakej blbej strejda na obláčcích, který si neohlídá své věci tady dole. Není. Když spadnou kulisy, člověk pozná, že byl v životě jen jako na trenažeru (to je místo, kde vše vypadá skutečné a kde se třeba učíš řídit - připadáš si jako v autě na silnici nebo v letadle, ale nejsi). Totiž z tohoto světa si nemůžeš nic vzít a odnést, nic ve skutečnosti získat, vše je dočasné, jakoby jen půjčené. Jistý je však konec a jediná věc, kterou přenášime do dalšího světa, jsou naše skutky. Nakonec, když zlý člověk něco nepoctivě získal, prohlédne a zjistí, že nic nemá, jen jednu věc, a to usvědčující důkaz. A že to ten Bůh, který vypadal tak slabý a nemohoucí, předem připravil, aby se to ukázalo. A člověk je úplný blbec! Nakonec nemá z života nic než záznam o vlastní vině, který si získal. To musí být přece hrozné zklamání a rozčarování...
Tedy znovu Ti chci říct, i když se v budoucnu stane cokoliv, nebuď smutná a nic si nevyčítej. Ať tě ani nenapadne si myslet, že bys nějak způsobila, že je maminka nemocná. Já si to taky nemyslím. Ale o rok dříve, než jsem se doslechl z jejich úst, že je nemocná, mi Bůh řekl, že zasáhl její pýchu a to tak, že se to dotklo jejího zraku a hybnosti. Tak jsem se tím netajil a chtěl vědět, co to přesně znamená, když se zasáhne zrak a hybnost. Tedy já jsem dnes přesvědčen, že proto má problémy se zrakem a s hýbáním, že mnohokrát myslela a jednala pyšně proti Bohu. To nebyl vůbec trest za to, co špatného dělala mně, Tobě nebo komukoliv dalšímu, myslím. Bůh je totiž tak dobrý, že se snaží člověka zastavit, aby neupadl ještě hlouběji a nedopadl daleko hůře. Někdy si člověk vezme ponaučení a zastaví se. Jindy se ale zatvrdí, ve zlu pokračuje a dokonce ho i vystupňuje. Vzpomeň si například z filmů, jak egyptský faraon bránil židovskému národu, vedenému Mojžíšem a Aronem, odejít z Egypta. A v bibli se píše, že to byl dokonce on, Bůh sám, kdo faraona udělal tak nesmyslně tvrdým a neústupným, aby ukázal, že je schopen zničit v několika málo dnech pyšnou světovou velmoc, kterou tehdy Egypt byl (Podobně jako dnes USA, Čína, Rusko nebo Evropská unie). A byly to takové rány, o který se píše i v jiných knihách a rytinách než v bibli, že se Egypt stal na dlouhou dobu zastrčenou a slabou krajinou. Přišel o zásoby jídla, o dobytek, o úrodu, o obyvatelstvo, o elitní armádu i s válečnýcmi vozy, bohatství ve zlatě a stříbře, navíc ztratili životní jistotu a orientaci v těžkostech. Přitom židé nemuseli hnout ani prstem, jen Mojžíš s Áronem zvedali hůl a oznamovali předem pohromy, tedy rány.
Přesně tak má připravené rány pro Tvou mámu, o tom jsem přesvědčen, navíc je to ve shodě s biblí. Rány a tresty rozdává Bůh i svým dětem, jak se o tom píše. Nevím, jaké všechny ty rány budou, ale jedna z nich se už vyplnila, nebudu Ti psát, která, mí přátelé však o tom předem slyšeli a věděli předem, než se stala. Podobně jako s tím zrakem a hybností. Jiná rána však, o níž všichni řekli, že je hrozná, se ještě se nevyplnila. Jen se staly přesně dvě události, které tomu měly předejít a bez kterých by se ta rána ani nemohla uskutečnit. Na začátku roku 2003, to ti byly dva roky, jsem měl sen a ten byl tak hrozný, že jsem se vzbudil celý spocený. Skoro nikdy nemívám sny, ale tento byl hrozný. Pak jsem se mámu snažil zoufale zastavit, abych ji ochránil od všecho zlého. Ale o tom snu jsem jí nic neřekl, stejně by nic neposlouchala. Ona mou pomoc odmítala přímo se vztekem. Všechno se už z toho snu vyplnilo až do tohoto okamžiku, jen ta poslední, konečná věc, ještě ne. A máma je stále stejná, tedy mně připadá pořád horší. Později po letech mi to Bůh zopakoval. Prosil jsem ho o změnu, ale pak mě v noci něco vzbudilo, slyšel jsem jakoby hlas v místnosti nebo ve snu "..."! Jenže si myslím, že když Bůh něco zopakuje, tak už je to konečný rozsudek, nelze už nic změnit. Všichni přátelé, kteří to slyšeli, řekli, že je to hrozné.
Josef, z židovského národa, míval sny a vidění. V mládí vyprávěl tyto sny rodině. Po mnoha letech se sny přesně vyplnily, ačkoli vypadalo, že jsou neskutečné, nedávaly ani příliš smysl. Možná jsi o tom viděla film. Stal se faraonovým správcem Egyptské země a tedy druhým nejmocnějším člověkem na Zemi. Tím se sny vyplnily. Jednou mu předložili dva faraonovi sluhové své sny nebo vidění a on jim vyložil jejich smysl. To se pak taky přesně vyplnilo. Později si Josefa proto zavolal sám faraon, aby mu Josef vyložil pro změnu faraonovy vidění ve snech, které ho vystrašily. Měl dvakrát podobný sen a proto mu Josef řekl toto: "Dvakrát byl sen faraónovi opakován proto, že slovo od Boha je nezvratné a Bůh to brzy vykoná".
Tedy jsem přesvědčen, Kristýnko, že se nic na Zemi bez Božího přičinění neděje, že nic není jen tak. Ale taky věřím tomu, že před Tebou, tak jako předem mnou, je toho ještě hodně, ale opravdu hodně dobrého. Věřím, že jsi nadané děvče a že má pro Tebe Bůh připravené nějaké uplatnění. Pochopil jsem, že se chystáš být zpěvačkou, i to se Ti může vyplnit. Nevím, jestli se Ti nakonec podařilo začít hrát na housle, jak pokračuješ ve hře na klavír? A co Tvé kreslení a malování?
Někdy příště Ti napíšu příběhy z dětství a něco více hezkého a povzbudivého, toto psaní po přání bylo pochmurné a už se nikdy opakovat nebude. Ale lidé si musejí říkat i věci smutné a nepříjemné, což ode mne slyšíš poprvé a doufám, že i naposledy. A článek o indiánech a dinosaurech taky brzy dopíšu, jen mi do toho vešlo spousta věcí a já bych do toho potřeboval znovu vpadnout. Měj se moc hezky!
