Kristýnko, píši ti, abys věděla, že stále na tebe myslím. Doposud jsem ti nevystavil článek o indiánech a dinosaurech, jak žili spolu. Tedy že dinosaury měli v nedávné minulosti jako domácí zvířata. Moc mi toho k dopsání nechybí, ale narazil jsem na další nové objevy a fakta, publikované ve vědeckých materiálech, které do toho mohu zahrnout. Ale kostrou budou archeologické nálezy rytin a sošek dinosaurů z doby zaručeně dávnější než tisíc let, a to z nalezišť, kde je takových uměleckých předmětů na ticíce, přitom vyobrazení dinosaurů zahrnují několik desítek druhů těchto stvoření a jsou přesná a předbíhají výzkumy a znalosti paleontologů dnešní doby a současnosti. Tedy hodně zajímavé počtení to pro tebu může být, snad ti to někdy kolem tvých narozenin dopíšu a poskládám k tomu fotografie.
Obrázky koz, které tu přikládám, jsem vlastně získal tím, že jsem pátral po jednom druhu koz, které zkamenělé stopy byly nalezeny na jedné planině v Uzbekistánu nebo Kazachstánu, kde spolu se stopami těch koz byly nalezeny i zkamenělé stopy lidí a několika druhů dinosaurů, vše muselo být otisknuté ve stejný den, než byla plocha zalita bahnem a rázem zkameněla.
Jinak se nemusíš, Kristýnko, bát, že bychom se stále neměli vidět. Věřím tomu, že se nejen uvidíme, ale že i budeme bývat spolu. Jestli si vzpomínáš, kdysi jsem ti na svém blogu napsal, že bych ti chtěl koupit klavír a k němu dvě sedátka, abychom mohli hrát spolu a ty mě třeba i učit. Měl jsem dříve o tom něco jako sen a myslím si, že jsem smysl toho hned nepochopil, vlastně ani později ne, když jsem ti to psal. Ale smyslem toho sdělení bylo, že nastane doba, kdy bude těžké, abychom byli pospolu, ale že to Bůh zařídí tak, že spolu bývat zase budeme. Takže se neboj, vše bude dobré a určitě i lepší než dříve. Mrzí mě, že tě toho dobrého zatím moc nepotkalo.
Posílám ještě druhý obrázek kozy a ovce. Možná si vzpomeneš na to, jak Ježíš v soudný den oddělí lidi jako ovce a kozy, ovce půjdou do věčného života a kozy do věčného ohně a trápení. Na obrázku je však něco jiného, obyčejná zvířata, která se dobře snášejí. Když jsem byl dítě jako ty, chovala moje babička s dědou ovce a taky kozu. Byli ve chlévě uvázány vedle sebe a myslím, že se taky dobře snášeli. Na mou přímluvu se začala brávat na pastvu i koza, nejen ovce. Ta však občas (nebo spíš skoro vždycky) dělávala neplechu a ledasco ohlodávala a sežrala na co přišla, takže jsme ji museli přivazovat. Milovala jablka, takže všechna popadaná a otlučená jsme jí nosili. Kdyby tě to bavilo, tak bych ti někdy zase napsal pár dalších vzpomínek z dětství. Mnohokrát jsem na tohle myslel, že ti budu psát své vzpomínky, a tak se sobě vlastně přiblížíme, když poznáš, že jsem jako dítě měl stejné starosti ale i radosti.
Dokonce i zájmy jsem měli podobné a skoro ve stejnou dobu. O dinosaury a draky jsem se začal zajímat jen o něco málo dříve, než ty. Podobně vědecké televizní pořady i filmy jsem sledoval se zálibou jako ty. Taky jsem někde na internetu našel, jak jsi dělala někde cirkusové a kouzelnické vystoupení pro mateřskou školu, kam jsi chodila. A v tom tvém věku jsem dělával přesně totéž, kouzlil jsem, pořádal jsem i cirkusová představení pro dospělé, zapojil jsem do toho další děti a byl učinkující i ředitel v jedné osobě, nejen kouzelník, což jsem dělával i extra.
Nebo jsem i v sedmi nebo osmi letech uspořádal hudební koncert pro dospělé, kde jsem zapojil tetu Lenku, která limitovala naše představení svou nevalnou hrou na flétnu. Já hrál na kytaru, zpíval a přitom ještě nohou stihl dupat na nějaký podivný bubínek, což vlastně byla plechová krabice naplněná drobnými mincemi. Chtěl jsem při tom ještě stihnout foukat do harmoniky, ale chyběl mi k tomu držák. Docela to musela být zábava dle reakcí dospělých, škoda že neexistuje z té doby video, určitě bychom se taky pobavili...
Ale mám video záznam z naší produkce, jak jsme pobavili přes Skype kameru babičku, tetu Lenku a Danielku s Kateřinkou. Tedy ty naše kostýmy byly fakt super, vzpomínáš? Ale hudba nic moc, zřejmě to bylo tím, že jsme moc netrénovali. Chtělo by to aspoň tak hodinu přidat...
Jestli tě teď někdy začnou zajímat různé záhady a tajemství, tak na tom budeš zase stejně jako já. Třeba létající talíře a mimozemšťané, nebo tajemné stavby, historické záhady.
Na druhou stranu ale musí být i odlišnosti, protože já jsem byl kluk a ty jsi holka. Tedy tě jistě nezajímaly vlaky nebo letadla, jako mne. Nebo boje mezi indiány, filmy a knížky o nich. Nebo třeba filosofie, taky asi ne chemické pokusy, astronomie nebo dokonce čísla a geometrie, hlavolamy...
Kristýnko, měj se zatím hezky a věř tomu, že na tebe pořád myslím a že nečekáš marně...
Obrázky koz, které tu přikládám, jsem vlastně získal tím, že jsem pátral po jednom druhu koz, které zkamenělé stopy byly nalezeny na jedné planině v Uzbekistánu nebo Kazachstánu, kde spolu se stopami těch koz byly nalezeny i zkamenělé stopy lidí a několika druhů dinosaurů, vše muselo být otisknuté ve stejný den, než byla plocha zalita bahnem a rázem zkameněla.
Jinak se nemusíš, Kristýnko, bát, že bychom se stále neměli vidět. Věřím tomu, že se nejen uvidíme, ale že i budeme bývat spolu. Jestli si vzpomínáš, kdysi jsem ti na svém blogu napsal, že bych ti chtěl koupit klavír a k němu dvě sedátka, abychom mohli hrát spolu a ty mě třeba i učit. Měl jsem dříve o tom něco jako sen a myslím si, že jsem smysl toho hned nepochopil, vlastně ani později ne, když jsem ti to psal. Ale smyslem toho sdělení bylo, že nastane doba, kdy bude těžké, abychom byli pospolu, ale že to Bůh zařídí tak, že spolu bývat zase budeme. Takže se neboj, vše bude dobré a určitě i lepší než dříve. Mrzí mě, že tě toho dobrého zatím moc nepotkalo.
Posílám ještě druhý obrázek kozy a ovce. Možná si vzpomeneš na to, jak Ježíš v soudný den oddělí lidi jako ovce a kozy, ovce půjdou do věčného života a kozy do věčného ohně a trápení. Na obrázku je však něco jiného, obyčejná zvířata, která se dobře snášejí. Když jsem byl dítě jako ty, chovala moje babička s dědou ovce a taky kozu. Byli ve chlévě uvázány vedle sebe a myslím, že se taky dobře snášeli. Na mou přímluvu se začala brávat na pastvu i koza, nejen ovce. Ta však občas (nebo spíš skoro vždycky) dělávala neplechu a ledasco ohlodávala a sežrala na co přišla, takže jsme ji museli přivazovat. Milovala jablka, takže všechna popadaná a otlučená jsme jí nosili. Kdyby tě to bavilo, tak bych ti někdy zase napsal pár dalších vzpomínek z dětství. Mnohokrát jsem na tohle myslel, že ti budu psát své vzpomínky, a tak se sobě vlastně přiblížíme, když poznáš, že jsem jako dítě měl stejné starosti ale i radosti.
Dokonce i zájmy jsem měli podobné a skoro ve stejnou dobu. O dinosaury a draky jsem se začal zajímat jen o něco málo dříve, než ty. Podobně vědecké televizní pořady i filmy jsem sledoval se zálibou jako ty. Taky jsem někde na internetu našel, jak jsi dělala někde cirkusové a kouzelnické vystoupení pro mateřskou školu, kam jsi chodila. A v tom tvém věku jsem dělával přesně totéž, kouzlil jsem, pořádal jsem i cirkusová představení pro dospělé, zapojil jsem do toho další děti a byl učinkující i ředitel v jedné osobě, nejen kouzelník, což jsem dělával i extra.
Nebo jsem i v sedmi nebo osmi letech uspořádal hudební koncert pro dospělé, kde jsem zapojil tetu Lenku, která limitovala naše představení svou nevalnou hrou na flétnu. Já hrál na kytaru, zpíval a přitom ještě nohou stihl dupat na nějaký podivný bubínek, což vlastně byla plechová krabice naplněná drobnými mincemi. Chtěl jsem při tom ještě stihnout foukat do harmoniky, ale chyběl mi k tomu držák. Docela to musela být zábava dle reakcí dospělých, škoda že neexistuje z té doby video, určitě bychom se taky pobavili...
Ale mám video záznam z naší produkce, jak jsme pobavili přes Skype kameru babičku, tetu Lenku a Danielku s Kateřinkou. Tedy ty naše kostýmy byly fakt super, vzpomínáš? Ale hudba nic moc, zřejmě to bylo tím, že jsme moc netrénovali. Chtělo by to aspoň tak hodinu přidat...
Jestli tě teď někdy začnou zajímat různé záhady a tajemství, tak na tom budeš zase stejně jako já. Třeba létající talíře a mimozemšťané, nebo tajemné stavby, historické záhady.
Na druhou stranu ale musí být i odlišnosti, protože já jsem byl kluk a ty jsi holka. Tedy tě jistě nezajímaly vlaky nebo letadla, jako mne. Nebo boje mezi indiány, filmy a knížky o nich. Nebo třeba filosofie, taky asi ne chemické pokusy, astronomie nebo dokonce čísla a geometrie, hlavolamy...
Kristýnko, měj se zatím hezky a věř tomu, že na tebe pořád myslím a že nečekáš marně...
Žádné komentáře:
Okomentovat