Milá Kristýnko, protože na Tebe často myslím a přemýšlím, co Ti napsat, rozhodl jsem se dnes aspoň krátce napsat pár řádků. Jsem zrovna nějak nemocný, bolí mě hlava a kýchám, tak to asi nebude moc dlouhé.
Nejprve Ti chci poslat alespoň na obrázku jeden dárek, který Tě čeká v Jasenicích už hodně dlouho, je z října 2009 jak jsem Ti o tom psal na svém blogu a fotku jsem tam přitom zapomněl vyvěsit... Tehdy jsi byla u mne naposledy a ani nevím, jestli jsem Ti to srdce tehdy dal nebo na to zapomněl, protože čekalo na Tebe ještě déle. Vybral jsem tam nápis vysloveně tatínkovský: "Mám tě rád, Beruško!" jak můžeš číst... K jídlu už to asi nebude, ale to snad nevadí :)
Kristýnko, chtěl jsem Ti říct, že jsem Tě ani nemohl poznat, když jsem Tě po dlouhé době uviděl. Taky jsem Ti chtěl říct, že vypadáš velmi vznešeně, tedy nejen že jsi krásná. Někteří lidé mají jakousi vnitřní důstojnost, která z nich vyzařuje. Má to však málokdo. Lidé, kteří takové kouzlo mají, jsou, myslím si, Bohem předurčeni nebo vybaveni k nějakému úkolu. Prostě dokážou zaujmout a působit na lidi kolem. Tedy jsem zvědavý, co z Tebe bude, nějaká veřejně známá osoba (celebrita), jestli budeš třeba sochařkou, klavíristkou, známou novinářkou, zpěvačkou nebo čím. Zdá se mi být jisté, že nejsi určená pro to, abys třeba jednou seděla zastrčená někde v kanceláři. Tedy se necháme překvapit...
K dárečkům se omlouvám za opožděnou panenku, kterou jsi tolik chtěla, vybral jsem fialovou a ne růžovou, jenže přišla k Tobě s téměř dvouletým zpožděním, takže si s ní asi moc nepohraješ, ale je Tvoje. Ten obal na telefon jsem koupil pro fialový mobil, který jsem měl objednaný k loňským vánocům (a obal jsem sehnal ve stejných barvách). Avšak mobil už nepřišel, protože ho doprodali. Ty jsi tehdy chtěla fialový MP3 přehrávač, vím, ale já si řekl, že přehrávač v mobilu by byl lepší, ale nevyšlo to.
Jedny z těch ponožek (ty tenké) koupila teta Lenka a když jsme je prohlíželi, mysleli jsme si, že Ti musejí být po roce již malé. Navíc jsem si všiml, že tam jsou umělé příměsy. To určitě nesneseš. Víš, že já jsem byl v tomhle úplně stejný jako ty? Když jsem si měl natáhnout ponožky s umělými přísadami, naříkal jsem úplně stejně jako Ty. Nesnesu je dodnes. Tedy se za to omlouvám, i za to celé opoždění. Avšak co jsem Ti dal do první tašky, tak to všechno jsem koupil letos, vždy když se mi zdálo, že by se Ti to mohlo líbit, tak jsem to vzal.
Kristýnko, ráda bys věděla, proč pro Tebe nebo za Tebou nechodím. Jednou Ti to vysvětlím, ale až budeš starší. Třeba až Ti bude 14 let, teď jsi na to ještě hodně mladá a nechci, aby Ti to ublížilo. Tím nechozením chráním především Tebe, ale i sebe. Není to jednoduché, jednou to pochopíš a budeš si jistá, že jsem dělal možná ne to nejlepší, ale jistě to, co jsem za nejlepší považoval. Jen mi prosím zatím věř, že bych chtěl být s Tebou pořád, každý den. Chtěl bych Ti pomáhat, těšit Tě, učit, chránit Tě. Jestli Tě to potěší, tak Ti aspoň připomenu něco z doby než Ti byly 3 roky a my s mámou jsme bydleli každý jinde. Každý den jsem hned jak jsem se vrátil z práce a vyvenčil všechny psy, hned jel za Tebou. Mamka Tě vypravila a několik hodin jsme si hrávali venku u domu na hřišti. Maminka totiž, když se rozhodovalo, komu budeš svěřena do péče, mi slíbila, že mi Tě bude dávat každý den, kdykoliv budu chtít. A dodržela to asi dva nebo tři měsíce. Pak však, když jsi ke mně hodně lnula, tak to zarazila a bylo těžké si Tě vůbec vyzvednout. Možná taky proto, že Ti začaly být tři roky a maminka věděla, že pak si dítě už více pamatuje. No a to se pak různě střídalo, někdy to byla o Tebe přetahovaná, jindy máma ochotně souhlasila, abys u mne byla déle, ale až tak nesnadné, jako teď, to dřív nikdy nebylo.
Asi je tenhle dnešní dopis smutný, já totiž, když jsem nemocný, bývám i smutný a píšu pak mrzutosti. To jsem nechtěl, raději bych Tě chtěl potěšit. Tedy Ti napíšu později zase něco povzbudivějšího. A mimochodem mám pro Tebe vymyšleno další vědecké téma na článek, který bude následovat po těch indiánech s dinosourama. Neboj, myslím na to a bude to!
Nakonec ještě tenhle obrázek, protože tento dopis je přece srdíčkový. Ty obrázky a srdíčka mám pro Tebe schované z dřívějška a nyní už na to asi nebudeš, nehodí se to už asi k Tvému věku a může to vypadat hloupě, ale nevadí. Měj se tedy moc hezky a věz, že na Tebe myslím a že věci půjdou stále k lepšímu!
P.S. Kristýnko, chtěl jsem Ti říct, že mám v úmyslu půjčit Tvou houpačku jedněm přátelům pro malého kloučka, asi tak na dva roky, jestli bys souhlasila. Zacházejí s věcmi opatrně a nic se tomu nestane. Již jsem jim bez zeptání půjčil tvůj kyblíček, lopatičky a formičky na písek, tedy to Ti vadit snad nebude, myslím... :) Vím, že je to Tvoje a vrátí se to k Tobě nepoškozené, neboj. Proč to půjčuji, Ti vysvětlím, až někdy budeme spolu. Ve Tvém šuplíku jsem chtěl přeuspořádat Tvé věci, musel jsem. Ale když jsem nalezl Tvé poklady, které sis tam donesla a já o tom nevěděl... tak jsem to nevydržel a musím to nechat na jindy. Tak mi z toho zabylo smutno. A mrzí mě, žes vlastně k těm cennostem pak neměla přístup. Fakt mě to moc mrzí. Nejvíc mě vzala ta krabička s miminkovskýma hračkama a obrázkama, co sis jí vyrobila, ve Tvých barvičkách...
...Když to po sobě čtu, tak pozoruji, že to píšu jako pro malou holku, tedy promiň, já se ještě nestačil přeorientovat, pamatuji si Tě totiž mladší.
