Přeji Ti, aby ten příští rok 2012 Ti přinesl hodně štěstí a splnění přání! Aby Ti splnil i přání tajná, nikdy nevyslovená. Aby ses nebála si je vyslovit a třeba poslat své přání vzhůru, směrem k nebi, aby se donesla až tam do těch míst, kde se rozhoduje o všem a tedy i o tom, jestli se Tvé přání vyplní nebo ne. A když se rozhodne, že ano, tak se též rozhodne jakým způsobem a kdy. To my moc neovlivníme a nemáme na to ani moc rozumu.
Člověk si připadá, že má moc a že může hodně změnit, ale ve skutečnosti je slabý a nemohoucí jako list na stromě, nemůže se přesunout svobodně kde chce a kdy chce, musí čekat až se jednoho dne odpojí, uschne a spadne. Ale my víme, že jeho duch se vypustí z těla jako když létající balónek vypustí vzduch, který stejně letí svobodně vzhůru, jen vnější slupky, které ho svazovaly a omezovaly, tedy jen ten balónek se od vnitřku odlepí a odpadne, nemám pravdu?
Jednou, věřím tomu Kristýnko, budeme zase bývat spolu a často. Třeba i tak často, jak jen budeš chtít a všechnu tu naši ztrátu, kdy se nyní nevidíme, doženeme. Mrzí mě, že jsme teď od sebe daleko. Nevím, jestli to bude možné už v příštím roce, ale věř mi, že v tom dalším a pak následujícím roce to už jistě možné bude.
Když lidé chtějí a jsou rozumní, tak se na všem domluví a když se mají skutečně rádi, tak si ani nechtějí ubližovat a působit si nesnáze. Věř mi, Kristýnko, že vše je dobré a bude ještě lepší, i když to tak nevypadá a někdy Ti bývá i smutno. To mně taky. Ale věci netrvají stále stejně, nejdou stále jedním směrem, ale obracejí se a mění, někdy i nečekaně, náhle a rychle.
Svět je jako jedno velké divadlo, kde lidé vstupují jen na chvíli, aby odehráli svou roli. Nikdo si nevybírá, kdy na scénu vstoupí, jestli bude kluk nebo holka a jakou bude mít rodinu, do jaké země se narodí, jak bude vypadat a co bude umět. Spoustu věcí nedokážeme změnit ani kdybychom se rozkrájeli. Ale na nejvyšších místech sedí vrchní režisér s celým výrobním štábem, který vše řídí a koordinuje. Zasahuje do děje víc, než si kdo myslí. Jen lidé jsou krátkozrací a nedokážou si uvědomovat a vypozorovat, kolik faktorů vstupuje do dění a jak je potřeba vyvážit jejich kombinace, abychom tu všichni byli i zítra nebo jen za malou chvíli. Lidé dokážou snadno podlehnout klamu, že když něco stále funguje, tak že to musí být snadné a jednoduché a tedy i samozřejmé a nevyhnutelné. A pokud jsou špatnými pozorovateli, tak jim to nikdy nevymluvíš, prostě jim to nikdy ani nedojde. Když se ale přihodí ve světě lidem nejaké nepředvídané a nechtěné události, například neštěstí jako třeba hurikán, záplava, zemětřesení, nemoc, válka, nehoda nebo jen zklamání ze zrady blízkého člověka, tak potom mají nebo získají snadno pocit, že se celý svět zhroutil a blíží se jeho konec. Ve skutečnosti se svět vůbec nezhroutil a je úplně stejný jako vždycky, jen se malý zlomeček faktorů působících na život člověku změnil. To jen lidé zase ze svého úzkého zřetele a klamného pohledu vnímají věci, dění a svět po svém.
Tedy když jsem Ti přál štěstí, tak jsem Ti přál, aby se Tobě vyhnulo všechno takové neštěstí. Někdy se i o Tebe bojím a tak vypouštím svá přání za Tebe jako bubliny, které stoupají vzhůru, hodně vyskoko a nic je nezastaví až dokud nevystoupají na místo určení, takové bezpečně doručitelná pošta a to do těch úplně nejlepších a nejsilnějších rukou.
Měj se moc hezky, Kristýnko, taky dobře a věz, že na Tebe stále myslím, kudy chodím, a cokoliv jsem zanedbal, tak to napravím, co nejdříve to jen půjde, neboj!
Tvůj táta
Žádné komentáře:
Okomentovat