Ahoj Kristýnko,
napíšu Ti aspoň krátce, jak jsem se setkal s Tebou v noci ve snu, dokud to mám v čerstvé paměti. Tedy zdál se mi sen a ten byl velmi krásný, protože jsem v něm byl s Tebou. Byli jsme spolu na nějakém náměstí nebo návsi, snad nějaké větší vesnice nebo malého městečka, které neznám a nemusí ani takové existovat. Náměstí bylo svažité, my jsem spolu seděli na jeho kraji na nějakých židlích u stolu a dlouho, velmi dlouho, snad několik hodin, jsme si spolu povídali. Ty jsi byla radostná a já taky, moc pěkně jsme si totiž popovídali. Nakonec jsem se Tě ptal na spoustu věcí, které mě zajímaly, o kterých bych asi normálně mlčel a týkaly se Tebe. Přitom jsme i koukali na to náměstíčko. Kousek před námi byla kašna.
Pak se ale začalo stmívat a nějak přišla řeč na to, že máš hlad. To mi začalo dělat starosti a já si začal vyčítat, jak jsem na to mohl zapomenout. Tak jsme byli zabraní do řeči, že jsem na jídlo vůbec nepomyslel. Proto jsme vešli do domu, u kterého jsme seděli. Vypadal spíš jako nějaká restaurace. Já si uvědomil, že jsem si s sebou nevzal moc peněz, že mám u sebe snad jen stokorunu a drobné. Pak jsem si ale vzpomněl, že mám v baťohu sušenky Be-be dobré ráno, které občas nosím, a udělalo mi to radost, že Ti je mohu dát než něco obstarám k jídlu. Ten dům, do kterého jsme vešli, mi připomínal spíš restauraci a vypadalo, jako bych si ho pronajal na ten den, co jsem přijel za Tebou. Vše bylo hodně proskledné, dveře, okna, uvnitř jen kuchyně, stoly s židlema a snad už bylo potřeba svítit. Já začal přemýšlet, že Ti něco uvařím. Předtím, když jsem seděli na tom náměstí před domem venku, jsem koukal, že tam stojí obchod a napadlo mě, že bych tam měl jít nakoupit.
Přemýšlel jsem, že bych mezitím zavřel a zamknul dveře a zeptal se Tě, jestli Tě mám zavřít. Ty jsi něco řekla o klucích na naměstí, kteří si tam hrají nebo spíš dovádějí, snad i něco v tom smyslu, že se jich nebojíš. Mně prošlo hlavou, co budu dělat, když utratím peníze a rozhodl jsem se, že po večeři, poté co Tě dovedu k mamince, půjdu domů pěšky namísto abych jel domů vlakem nebo autobusem, protože budu bez peněz...
Pak sen skončil tím, že jsem se probudil. Byl moc krásný, tedy to, že jsme se v něm setkali a hodně dlouho si povídali. A mně se ulevilo, že slyším, že se máš dobře, jak jsem se Tě na vše podrobně vyptal a Ty mě taky. Někdy příště si tu zavzpomínám, jak jsme spolu jezdili na výlety a tak různě. Ty si pak na to taky vzpomeneš nebo si to jen víc připomeneš. Dnes jsem tu napsal jen krátce o tom snu... A taky ať víš, že na Tebe stále myslím...
Tobě popřeju hezký den a je-li právě večer, tak dobrou noc, ať se Ti taky něco hezkého zdá!
Tvůj Táta
napíšu Ti aspoň krátce, jak jsem se setkal s Tebou v noci ve snu, dokud to mám v čerstvé paměti. Tedy zdál se mi sen a ten byl velmi krásný, protože jsem v něm byl s Tebou. Byli jsme spolu na nějakém náměstí nebo návsi, snad nějaké větší vesnice nebo malého městečka, které neznám a nemusí ani takové existovat. Náměstí bylo svažité, my jsem spolu seděli na jeho kraji na nějakých židlích u stolu a dlouho, velmi dlouho, snad několik hodin, jsme si spolu povídali. Ty jsi byla radostná a já taky, moc pěkně jsme si totiž popovídali. Nakonec jsem se Tě ptal na spoustu věcí, které mě zajímaly, o kterých bych asi normálně mlčel a týkaly se Tebe. Přitom jsme i koukali na to náměstíčko. Kousek před námi byla kašna.
Pak se ale začalo stmívat a nějak přišla řeč na to, že máš hlad. To mi začalo dělat starosti a já si začal vyčítat, jak jsem na to mohl zapomenout. Tak jsme byli zabraní do řeči, že jsem na jídlo vůbec nepomyslel. Proto jsme vešli do domu, u kterého jsme seděli. Vypadal spíš jako nějaká restaurace. Já si uvědomil, že jsem si s sebou nevzal moc peněz, že mám u sebe snad jen stokorunu a drobné. Pak jsem si ale vzpomněl, že mám v baťohu sušenky Be-be dobré ráno, které občas nosím, a udělalo mi to radost, že Ti je mohu dát než něco obstarám k jídlu. Ten dům, do kterého jsme vešli, mi připomínal spíš restauraci a vypadalo, jako bych si ho pronajal na ten den, co jsem přijel za Tebou. Vše bylo hodně proskledné, dveře, okna, uvnitř jen kuchyně, stoly s židlema a snad už bylo potřeba svítit. Já začal přemýšlet, že Ti něco uvařím. Předtím, když jsem seděli na tom náměstí před domem venku, jsem koukal, že tam stojí obchod a napadlo mě, že bych tam měl jít nakoupit.
Přemýšlel jsem, že bych mezitím zavřel a zamknul dveře a zeptal se Tě, jestli Tě mám zavřít. Ty jsi něco řekla o klucích na naměstí, kteří si tam hrají nebo spíš dovádějí, snad i něco v tom smyslu, že se jich nebojíš. Mně prošlo hlavou, co budu dělat, když utratím peníze a rozhodl jsem se, že po večeři, poté co Tě dovedu k mamince, půjdu domů pěšky namísto abych jel domů vlakem nebo autobusem, protože budu bez peněz...
Pak sen skončil tím, že jsem se probudil. Byl moc krásný, tedy to, že jsme se v něm setkali a hodně dlouho si povídali. A mně se ulevilo, že slyším, že se máš dobře, jak jsem se Tě na vše podrobně vyptal a Ty mě taky. Někdy příště si tu zavzpomínám, jak jsme spolu jezdili na výlety a tak různě. Ty si pak na to taky vzpomeneš nebo si to jen víc připomeneš. Dnes jsem tu napsal jen krátce o tom snu... A taky ať víš, že na Tebe stále myslím...
Tobě popřeju hezký den a je-li právě večer, tak dobrou noc, ať se Ti taky něco hezkého zdá!
Tvůj Táta
Žádné komentáře:
Okomentovat