K Tvým narozeninám Ti přeji, Kristýnko, ještě jednou jen to nejlepší, požehnání, radost, mír, lásku Tvých nejbližších, aby se Ti vše dobré dařilo a vše zlé se mařilo! Bylo moc milé Tě vidět a slyšet. Chtěl jsem Tě potěšit a povzbudit, snad se mi to aspoň trochu podařilo. Mám Tě rád a myslím na Tebe. Jsi můj nejmilejší člověk tady na Zemi! Tolik aspoň krátce, příště toto přání dopíšu nebo Ti napíšu něco nového v dalším dopise.
Radši to hned vyvěsím, abys to mohla co nejdřív najít. Jsem totiž teď toho názoru, že je lepší něco udělat hned a polovičatě, než vůbec. Já totiž chci někdy věci dělat perfektně a dokonale, bez chyb. Jenže to má jednu vadu a chybu. Zabere to víc času a sil. Pak, když se nad tím zamyslím, je přece lepší trochu pomoci, byť nedokonale, než nakonec vůbec, ne?
Je to jako kdyby někdo přišel na návštěvu a protože ho máš hodně ráda, tak ho chceš pohostit dobrým pitím, nejlépe například džusem, úplně čerstvým. A tak začneš loupat ovoce a mačkat ho, jenže ti to trvá a vyčerpá tě to a přitom návštěva po hodinách čekání chřadne a vadne žízní. Přitom daleko jednodušší je nabídnout žíznivému sklenici vody a k tomu je to i účinnější. Snad mi rozumíš, co chci říct.
Budu se tedy řídit novým pravidlem: raději Ti napíši častěji a třeba něco hodně všedního, než abych pracně vyhledával vědecké údaje, o kterých si třeba jen bláhově mohu myslet, že Tě stále ještě hodně zajímají. Vždyť Tě právě může jen zajímat, co dělám, jak se mám a to, že Ti věnuji pár obyčejných a všedních řádek. Třeba víc nečekáš, jen já jsem popletený a přesvědčený, že čekáš mnohem víc. Tedy se to budu snažit napravit, přestanu se snažit být perfektní (to je strašný zlozvyk, věř mi) a z toho důvodu i zdánlivě netečný. Tedy promiň mi tuto mou pomalost, jak věřím jen dočasnou. Snad jsem na to už vyzrál.
Měj se zatím dobře a hodně sil do života!
Tvůj táta
Žádné komentáře:
Okomentovat