Milá Kristýnko,
chtěl bych Ti nabídnout, jestli by ses chtěla ke mně nastěhovat a bydlet se mnou v Praze. Byl bych tomu moc rád. Vlastně už jsem o to požádal soud, právě je tomu měsíc, a dělám vše pro to, aby to vyšlo. Přitom bude důležité taky Tvé rozhodnutí, jak se sama rozhodneš, jak to budeš chtít. Máš na rozhodování dost času. Pokusím se Ti postupně vypsat, jaké výhody a nevýhody by to mohlo pro Tebe mít. Co všechno bys o tom měla a mohla vědět. Vše budu zatím dělat a připravovat tak, jako bys byla rozhodnuta se ke mně přestěhovat, vždyť přece ke mně patříš a já k Tobě. Můžeš se rozmýšlet jak dlouho chceš, rozhodnutí taky můžeš měnit. Z mé strany se nikdy žádného nátlaku nedočkáš, to přece sama víš, jak to je. Na druhou stranu Tě ale chci chránit.
Jistě taky víš, Kristýnko, že Tě mám moc rád a že bych chtěl být stále s Tebou, mít Tě u sebe. Taky si myslím, že by to bylo pro Tebe velmi dobré, vlastně to úplně nejlepší, kdybys bydlela se mnou. Tedy že bych Tě měl v péči, na starost. Neznamenalo by to vůbec, že už by ses přestala stýkat s maminkou nebo s bratříčkem či s kýmkoliv z rodiny z mamčiny strany. To, jak pozoruješ, že máma brání nejen mně, ale i babičce, tetě, strýci, sestřenicím a vůbec všem z mé rodiny se s Tebou scházet, tak z mé strany by to tak určitě nebylo. Rodinu nelze vymazat ze života člověka, to se nesmí. Patříš k nám, patříš ke mně, já patřím k Tobě a má rodina je Tvá rodina. Na tom se nikdy nic nezmění a máma dělá chybu, když Tobě a nám brání a snaží se všechna rodinná pouta zpřetrhat, zničit a pohřbít. Na to nemá žádné právo! Je to Tvoje rodina, já jsem Tvůj táta, je to Tvoje příslušnost a Tvůj svět. Ona nemá žádné právo Ti do toho zasahovat, omezovat Tě, bránit Ti, ba ani Tě v tom nějak ovlivňovat nebo usměrňovat. Máma jen teď využívá nebo spíš zneužívá moc dospělého, ale zapomíná, že za pět let už nad Tebou moc rodiče a dospělého mít nebude, přestane to. Máma totiž teď vůbec neumí hledět do budoucnosti. Už jen pět let nebudeš plnoletá, ale pak následujících padesát a více let plnoletá budeš a budeš si sama svobodně volit kdy, kde a s kým budeš, taky s kým, kde a kdy nebudeš. Mámě to ale teď vůbec nedochází. Jsi teď jako vězeň a rukojmí, jako člověk zbavený svých práv a možností. Musím Tě zachránit a vysvobodit! Myslím si, že k tomu nastal právě teď vhodný čas.
Tedy jak by prakticky Tvé scházení s maminkou, bráškou a všemi dalšími, se kterými jsi teď často, vypadalo? Jezdila bys za nimi na víkendy a prázdniny nebo by taky oni jezdili za Tebou. Dále bys měla svůj telefon a mohla bys jim kdykoliv zavolat a taky oni Tobě. Taky bys měla svůj notebook nebo i tablet a stálý přístup na internet, kde by byla i kamera. Takže byste se mohli vidět kdykoliv. Stejně tak by ses vídala a stýkala s nynějšími svými kamarády, ať už z Kopřivnice nebo ze Vsetína. Mohli byste se vídat o víkendech a o prázdninách, taky však přes videokameru a zároveň zůstávat v nepřetržitém telefnickém spojení. Zařídil bych Ti takový telefonní tarif, kde bys mohla volat neomezeně do všech sítí. Nově by sis mohla telefonovat s oběma babičkami, tetami, se všemi sestřenkami... A asi Tě přemluvím, ať používáš při dlouhém telefonování kamarádkám a všem raději hands free, kvůli škodlivému záření z telefonu, ale Ty to sama víš.
Zpočátku by to byl pro Tebe nejspíš trochu šok, jestli nejsi tak snadno přizpůsobivá jako já, bydlet ve velkém městě mezi spoustou cizích a odlišných lidí, avšak brzy si zvykneš, uvidíš, najdeš si zde v Praze spoustu kamarádů a daleko více možností pro Tvé koníčky i pro Tvá nadání. Nakonec se Ti tu bude líbit, budeš se cítit svobodně a dobře, budeš u mne doma a ostatní svět budeš vnímat pouze jako jakýsi venkov a prázdninová, víkendová místa, uvidíš! Věř mi, že pro Tebe chci to nejlepší. Kdybych o tom nebyl přesvědčen, tak bych to nedělal. Myslím si taky, že vcházíš do životního období a jsi nyní ve věku, kdy mě kriticky potřebuješ. Vždycky jsem na to myslel, že Tě v tom věku nemůžu nechat bez pomoci, snad to najdeš napsané i v mých dopisech z dávna.
Kristýnko, píšu tento dopis hodně pozdě v noci, ještě jsem psal mezitím i jiné, musel jsem, tak tady skončím a tenhle dopis dopíšu jindy, upravím nebo spíš napíšu další, kde bych Ti vysvětlil některé věci a důvody, proč jsem se tak rozhodl a proč až nyní. Taky Ti popíšu, jaký bys měla u mne pokoj, jaké bydlení, školu, prostředí, ten Tvůj pokoj je a bude moc hezký, dále Ti napíšu, co všechno jsem Ti už domů koupil, zařídil, připravil, ať se máš na co těšit, i kdybys někdy brzy mohla přijet jen na návštěvu a s celkovým přestěhováním by se to ještě trochu natáhlo...
Tvůj táta
