Kristýnko, navazuji na předešlý dopis, jak jsem Ti slíbil, i když jsi na to čekala déle. Musel jsem totiž počkat nějaký čas na další psaní z určitého důvodu. Chci, abys věděla, že o Tebe stále stojím a že Tě mám moc rád. Nic se nemění a nezmění na mé snaze mít Tě stále u sebe, když Ty to budeš stále chtít.
Neznamená to, že nebudeme narážet na těžkosti a že vše půjde hladce a snadno nebo dokonce že se to podaří hned. Chtěl bych však, abys věděla s jistotou, že se to nakonec podaří, protože to vím od toho, kdo ví všechno a který může všechno, co si jen usmyslí. Víš o kom to píšu? Určitě víš! Existuje jediná bytost, kterou nedokáže nikdo zastavit a když se jí někdo postaví do cesty, nemá šanci na úspěch. Lépe je mu se vyhnout, uhnout mu z cesty, nestavit se proti němu, nebýt k němu vyzývavý. Přitom o Bohu víš, že i když se dokáže pořádně rozzuřit a být zlý, tak je i velmi hodný, chrání slabé a nemohoucí a pomáhá těm, kdo jsou bezbranní, přijde vždy na pomoc těm, kdo ho volají, i když si někdy dává na čas a člověku se nejednou i zdá, že na něho jistě zapomněl. Jenže Bůh nikdy na nikoho nezapomíná a modlitby svých dětí dobře slyší, někdy však s odpovědí a pomocí čeká, aby je vyzkoušel a zjistil tak, co je v nich. Když dítě v čekání a zkoušce obstojí, získá pochvalu a odměnu, když ne, bude muset projít těžkostmi znovu až dokud se to nenaučí a nedokáže být věrný. Je to tvrdá škola, ale učitel to myslí se svými žáky vždy moc dobře. Přitom na ně nikdy nenaloží víc, než by dokázali unést. Tolik jen obecně na začátek.
Nyní bych Ti měl vysvětlit, proč jsem začal usilovat o to, abych Tě dostal do výchovy a proč až nyní a ne dřív. Nebo naopak proč jsem ještě déle nečekal. Kdybych se, Kristýnko, rozhodoval podle toho, co chci, tak bych o Tebe požádal už dávno, protože Tě chci mít u sebe a chtěl jsem to tak vždycky, taky chci pro Tebe to nejlepší a vím, že nejlíp se budeš mít se mnou. Kdybych se naopak rozhodoval podle toho, co vidím jako rozumné a možné, tak bych o to neusiloval ještě ani nyní, protože podmínky, které by takovou žádost o svěření Tebe do péče vedly k úspěchu, ještě všechny nevidím splněny, které si alespoń představuji, že by neměly chybět. Ale to se může velice rychle změnit a vše kolem mne se právě nyní rychle mění.
Já jsem se však nerozhodoval podle toho, co chci a ani podle toho, co vidím, že je rozumné. Rozhodl jsem se podle toho, co je správné a tedy podle toho, o čem jsem přesvědčen, že to chce Bůh. Obojí to se od sebe oddělit nedá, splývá to a zapadá do sebe. Tedy člověk může ale taky nemusí vidět, co je dobré a správné, avšak i když to ví, stejně musí počkat na ten správný Boží čas. Počkat na jeho vyzvání nebo pokyn. Například je dobré zasít semena na poli, abychom sklidili úrodu, ale je špatné to udělat v zimě, kdy mrzne a země je tvrdá od ledu. Taková setba nevede k dobrým výsledkům a ze sklizně nakonec nic nebude. Stejně tak existuje i správný čas pro samotnou sklizeň úrody, když ta dozraje. Nic se nemá uspěchat, ale ani odkládat. Všechno má svůj správný čas, člověk se však musí naučit do něj vpadnout, vědět kdy už a kdy ještě ne, jinak dojde k naprostému nezdaru. Když totiž (ještě) nemá člověk správné informace a nevidí do karet tomu, kdo všechno řídí, tedy Pánu Bohu, pak svévolná, svéhlavá, unáhlená a špatně načasovaná rozhodnutí jsou minimálně buď neúčinná, spíše však i škodlivá, přitom většinou už s nevratnými a nenapravitelnými důsledky. Tomu všemu je potřeba se vyhnout a bolestivých pádů ušetřit, proto je dobré věrně a trpělivě čekat na pomoc, přitom věřit, že Bůh je věrný a nezapomněl na mne. Tomu se říká víra, opakem toho je nevíra (nebo přesněji řečeno nevěra), kdy člověk bere osud do vlastních rukou, jde si sobecky za svým a ubliží pak sobě a většinou i ostatním.
Budu ti tedy vyprávět, jak k tomu všemu došlo. Nejprve připomenu, že když Ti chtěli změnit příjmení, měl jsem o tom něco jako sen a v tom snu jsem viděl, že sice vyjde rozsudek, kde bude, že příjmení Ti změnit mohou, ale pak vyjde další rozsudek, odvolací a ten to vrátí zpět. Tak jsem to tedy čekal, protože jsem věděl, že to tak v nebi chtějí.
Potom v červnu jsem měl zase takové vidění, něco jako sen. Uviděl jsem řádovou sestru neboli jeptišku, která držela v náručí kopretinu, drželali jí jako když žena drží novorozeně. Pod tou jeptiškou byl vak, do kterého lze dítě uložit a zapnout ho, aby bylo chráněno. Jeptiška byla v černobílém hábitu na kterém byl i tenký zelený lem. Přemýšlel jsem o tom, radil se a nevěděl jsem, co to znamená. Stejně jako když přemýšlel o svém snu babylónský král Nebukadnezar a vyložil mu ho Daniel. Nebo jako když měl sen egyptský král - farao, sen mu pak vyložil Josef. Tyto příběhy bys našla v knihách Genesis a Daniel v bibli, taky spousta podobných dalších je tam k nalezení, když budeš pátrat. Pak však, asi den nato mi přišla pozvánka k soudu, kde se mělo rozhodnout o tom, jestli se Ti změní příjmení. Nedal jsem si to do spojitosti, ale po několika dnech, když už soud proběhl, jsem měl podobný něco jako sen, kde jsem uviděl jinou věc, nebudu psát jakou, ale v těch stejných barvách jako byla ta jeptiška (černá, bílá a zelený lem). Na tom předmětu však byl černě vytištěn symbol raka. Právě v tu dobu bylo znamení raka, které začalo na konci června. Přemýšlel jsem o těch viděních znovu a konečně mi to došlo. Jeptiška, která držela kopretinu a měla u sebe vak, byla symbolem pečovatelky, kopretina představuje léto a taky dítě, dětský vak ochranu dítěte. Uvědomil jsem si pak, že jsem skutečně v tu dobu, tedy ve znamení raka, požádal soud, aby mi Tě svěřil do péče a tak se přesně splnilo to první vidění o té jeptišce.
Měl jsem však před tím odvolacím soudem ještě jedno zvláštní vidění, když jsem se ráno probouzel. Uviděl jsem dítě na klouzačce, bylo ve Tvém věku, nebyla jsi to ty a vlastně ani nebylo poznat, je-li to chlapec nebo dívka. Zvláštní bylo, že bylo navlíknuto do kalhot z jediné nohavice. Ta kalhotová nohavice byla hnědá s puntíkama. Části vidění jsem porozuměl hned. Klouzačka znamená příjmení Saňáková, vždyť taky sáně kloužou, ne? A ty kalhoty s jedinou nohavicí zase znamená Mrkvánková, mrkev totiž připomíná jedinou nohu, na kterou bys ušila kalhoty s jedinou nohavicí, ne? Pak jsem si už jen lámal hlavu nad tím, proč mělo to dítě hnědé kalhody s puntíkovým vzorem. Více než hodinu jsem nad tím přemýšlel, když jsem se k tomu v myšlenkách vracel. Pak mi to konečně došlo, když jsem vešel do pokoje, který je volný a já v něm ubytovávám hosty, když mě přijedou navštívit. V pokoji jsou totiž hnědé závěsy a puntíková záclona, přesně jako v tom vidění ty kalhoty s jedinou nohavicí. Tak se mi to konečně celé otevřelo a já jsem pochopil, že Bůh po mně chce, abych zároveň se soudem o příjmení požádal soud, aby mi Tě svěřil do péče a že mi Bůh říká, že ten volný krásný pokoj, který tak lidé obdivují, patří Tobě, Bůh ho pro Tebe dávno připravil, jenže já jsem o tom neměl ani tušení. Měl jsem z toho pokynu od Boha však velkou radost.
To, co Ti tu píši, Kristýnko, je něco, co běžně zažívají věřící, že Bůh k nim mluví ve snech a viděních, že je potěšuje a dává jim pokyny. Na tom stojí křesťanská víra a zažívají to miliony věřícíh, není to nic divného, třeba máš i Ty takovou zkušenost. Ovšem v novinách nevěřících lidí se o tom nikdy nedočteš, jen v tiskovinách, které pro sebe píšou věřící, tam si takové zkušenosti mezi sebou sdělují.
Bůh pak chtěl, abych věděl s jistotou, že mám o Tebe usilovat a že on to uskuteční. Tedy začal mi dávat další znamení. Například jsem jednu noc uviděl podivnou síť a potom hned nějaké bílé chmýří, které jsem považoval za pampeliškové, protože v Praze jsem pozoroval, že jsou pampelišky mnohem větší než na Valašsku. Druhého dne, když jsem se podíval z okna, viděl jsem, že odvážejí z travnaté louky u domu kontejner, na kterém byla přehozena síť přesně jako v tom nočním vidění. Řekl jsem si, že mi to ukazuje tak Bůh a že bych měl ještě uvidět i to, co vypadalo jako velké chmýří z pampelišky. Proto jsem se podíval pozorně ven z oken, jestli někde neuvidím odkvetlou pampelišku, ale nic tam nebylo. Řekl jsem si, že se nikam nechystám jít, ale že Bůh je přece Bohem a když mi chce ukázat ta znamení obě, tak mi je přece ukáže tak jak tak, že se o to starat nemusím, ani tomu nijak pomáhat. Po nějaké hodině, když jsem se zadíval z okna, vidím, že přesně takové chmýří, které jsem viděl v tom nočním vidění, letí vzduchem. Nebylo z pampelišky, bylo to babí léto, velké chmýří. Tak se to vyplnilo přesně a bylo mi ukázáno, že mám o Tebe usilovat.
Pak, když uběhl jeden den, měl jsem v noci další vidění, které mělo sloužit jako další znamení. Uviděl jsem místo ve "Tvém" pokoji, který má okna stočená na dvě strany, že v tom křídle stočeném vpravo je krásná zdobená květina fialové barvy. Já Ti totiž Kristýnko kupuji a zařizuji věci a ozdoby do toho pokoje ve fialových barvách, které jsi vždy měla ráda. Pak se tam však v tom pravém křídle a okně namísto té fialové květiny ukázala dřevěná paleta, taková, jakou používají přepravci na náklady. Ráno po probuzení, když jsem se podíval z okna, právě z toho pravého křídla, tak před to pravé křídlo naskládali brzy ráno na trávu hromadu těch dřevěných palet a jednu navíc postavili přesně na stojato právě tak, jak jsem to viděl v tom nočním vidění. To bylo další znamení. Jinak na tom trávníku nikdy nic nebývá, další palety se tam objeví možná za 50 let a další síť možná za 1000 let, ale spíš už nikdy. Babí léto taky nevídávám denně, tedy skoro vůbec nikdy.
Pak se mi stalo, že jsem se jednoho dne chystal na poštu, že pošlu mámě na Tebe výživné a uviděl jsem hodiny a na nich 18 hodin a 15 minut, tedy čtvt na sedm. Přemýšlel jsem hodně o tom, co do může znamenat, jestli se třeba nemám dopočítat jiné částky, kterou bych měl poslat nebo tak něco. Na nic jsem nepřišel, ale když jsem po několika hodinách přijel na poštu, vyplnil složenku, postavil se na poště připraven na výzvu na panelu, podíval jsem se bezděky na stěnu, byly tam hodiny a na nich právě přesně čtvrt na sedm. Uvědomil jsem si, jako už mnohokrát, že Bůh vede velmi přesně kroky člověka a že to byl On, kdo mě vedl k tomu, abych mámě právě poslal peníze pro Tebe. Bůh totiž vede všechny události, v určitém přesném čase, na přesných místech.
Nikdy se nic nevymkne jeho kontrole a i když nás potká něco zlého, má to svůj smysl a význam v jeho plánu. Například Ježíše zradil Jidáš, udal ho na smrt, což bylo hodně zlé, avšak jen tím přesně vyplnil dávná proroctví z bible, že ho prodá za 30 stříbrných, že za ty peníze bude koupeno pole od hrnčíře a že bude použito k pohřbívání cizinců, taky však že Jidáš bude při večeři namáčet chleba z jedné misky a přitom uzavře s ním smlouvu, taky že spáchá sebevraždu a že ho v apoštolství nahradí někdo jiný. Ježíš si totiž vybral dvanáct apoštolů (jako jsou vyhotoveni na orloji na Staroměstském náměstí) v jedniný den a přitom prohlásil, že jeden z nich je stejně ďábel, který ho i zradí. Vlastně si ho k tomu úmyslně nasadil do týmu.
Měl jsem později ještě i další znamení, ale to bychom si to psali moc dlouho. Jen Ti řeknu, že vím, ve kterém znamení zvěrokruhu se ke mně nastěhuješ, ale neprozradím to tu. Vím to však s naprostou jistotou. Záhadou je však, jak se to všechno má stát. Může to být jakkoliv, mohu se s mámou dohodnout, může to chtít sama, nebo na druhou stranu se může i něco stát, co způsobí, že se o Tebe nebude už moct starat. Vysvětlení a úvah by se našla spousta, já vybral jen extrémy, ale nemá žádný význam se tím příliš zabývat. Boží plány jsou pro nás neproniknutelnou záhadou, nikdy se nestalo, že by se protoctví nebo předpovědi vyplnily tak, jak si to lidé představovali nebo předem vysnili, že se to stane. Navíc předpovědi Bůh nikdy neřekne celé, takže se to skládá až časem podobně jako mozaika nebo puzzle. Mnohdy tak ani člověk nevidí, že se vše přesně dávno vyplnilo, protože to čekal a představoval si jinak. Jsme totiž svázáni a omezeni svými vlastními představami a vysvětleními, to nás pak může úplně zaslepit. Je to stejné jako s předsudky a všeobecnými názory, které nám nedovolí vidět věci správně a pravdivě.
O dalších zjeveních bych Ti psát nechtěl, jen spíš co je v nich, jejich zevrubný smysl a přibližný obsah. Bůh Tě má rád, zajímá se o Tebe, nikdy Tě neopustil a vždy Ti byl nablízku, i když jsi to tak necítila a třeba Ti i připadalo, že Tě On ale i táta opustili. Neopustili Kristýnko, vše se napraví a Bůh ví, že Ti u mne bude moc dobře. Chce, abys byla svobodná, radostná, aby se Ti vedlo dobře, abys byla se mnou, který Tě mám moc rád. Vzpomínám si, jak jsi mi víckrát opakovala, že si "u mne vždycky tak krásně odpočineš".
Taky Ti chci připomenout, že Ti Bůh přes mne i dříve prokazoval dobro zázračnými způsoby. Vzpomínám si, jak jsi byla nahluchlá, měla jsi potíže se sluchem. Povídali jsme si o tom jednoho dne, pak jsem Ti nabídnul, že se za Tebe pomodlím a položím na Tebe ruku, tak jak se to píše v bibli a jak to dělávají věřící i dnes. Pomodlil jsem se a položil přitom ruce na Tvou hlavu. Potom, když jsem šli pěšky z Jasenic na Sychrov a vzal jsem si Tě na záda, jak jsi to vždy vyžadovala, tak jsi mi hned u domu hlásila změny, které se s Tebou udály, tedy že dobře slyšíš zurčet potok, který jsi dříve téměř neslyšela. Taky že slyšíš, že projíždí kolem auta, která jsi předtím nikdy neslyšela, jedině když byla úplně blízko. Měli jsme z vyslyšené modlitby za uzdravení radost, vzpomínáš? Bylo Ti tehdy asi pět nebo šest let. Někdy ve stejnou dobu jsem se modlil podobně, aby Ti Bůh požehnal a zase jsem Ti položil ruku na hlavu. Stejně tak se píše v bibli, že Pán Ježíš žehnal dětem a přitom na ně vkládal ruce, když mu je přinášeli. Tehdy jsi říkala, že je to moc krásné a že to stejné tak uděláš doma bratříčkovi, tedy že mu položíš ručku na hlavu a vyslovíš požehnání. To se Tě totiž přitom dotknul Bůh, Kristýnko. Tím jsem Ti chtěl připomenout, že se Bůh rozhodl Ti přes mne žehnat, prokazovat dobro a pomáhat Ti. A tak to bude i nadále.
Slíbil jsem Ti minule, že Ti napíšu, co jsem Ti už pořídil pro Tvé nové bydlení. Tedy koupil jsme Ti zdravotní polštář, takový s pamětí, poměrně veliký a široký, asi jako běžné polštáře. Na něho se mi podařilo sehnat povlak ve fialových barvách, sedí perfektně. Taky jsem Ti sehnal fialovou fleece deku. Potom i fialové povlečení, ale ne ledajeké, saténové. Ovšem cele bavlněné, bez jakékoliv umělé příměsi, to bys asi ani nesnesla. Koupil jsem už i jedno fialové prostěradlo. Pak i fialové ručníky. Mám sice spoustu ručníků, ale chtěl jsem, abys měla nové a svoje, které by patřily jen a jen Tobě. Potom jsem koupil i dva různé další fialové polštářky, spíše ozdobné nebo na podepření. Taky spoustu kosmetiky či spíš drogerie, ve fialových barvách. Mám pro Tebe speciální zubní kartáčky, myslím že čtyři, ve Tvých oblíbených barvách, taky tu nejlepší zubní pastu a ústní vodu jaké znám. Taky šampon, fialový. Voňavky, parfémy, mýdla nebo přírodní barvy na vlasy bych Ti sám nekupoval, to si musíš vybrat sama. Stejně tak i oblečení. Zato však další různá překvapení, protože nemohu všechno hned prozradit. Něco z těch věcí bych Ti mohl přivézt k narozeninám nebo taky k vánocům a přitom se Tě zeptat, co bych chtěla, potřebovala a co by se Ti líbilo.
Zjišťoval jsem v Praze vše možné o školách pro Tebe, taky měřil vzdálenosti a časy do těch škol, jakou zábavu bys mohla mít a spoustu dalších informací Ti napíšu někdy příště. Měj se moc dobře moje milovaná hvězdičko!
Budu ti tedy vyprávět, jak k tomu všemu došlo. Nejprve připomenu, že když Ti chtěli změnit příjmení, měl jsem o tom něco jako sen a v tom snu jsem viděl, že sice vyjde rozsudek, kde bude, že příjmení Ti změnit mohou, ale pak vyjde další rozsudek, odvolací a ten to vrátí zpět. Tak jsem to tedy čekal, protože jsem věděl, že to tak v nebi chtějí.
Potom v červnu jsem měl zase takové vidění, něco jako sen. Uviděl jsem řádovou sestru neboli jeptišku, která držela v náručí kopretinu, drželali jí jako když žena drží novorozeně. Pod tou jeptiškou byl vak, do kterého lze dítě uložit a zapnout ho, aby bylo chráněno. Jeptiška byla v černobílém hábitu na kterém byl i tenký zelený lem. Přemýšlel jsem o tom, radil se a nevěděl jsem, co to znamená. Stejně jako když přemýšlel o svém snu babylónský král Nebukadnezar a vyložil mu ho Daniel. Nebo jako když měl sen egyptský král - farao, sen mu pak vyložil Josef. Tyto příběhy bys našla v knihách Genesis a Daniel v bibli, taky spousta podobných dalších je tam k nalezení, když budeš pátrat. Pak však, asi den nato mi přišla pozvánka k soudu, kde se mělo rozhodnout o tom, jestli se Ti změní příjmení. Nedal jsem si to do spojitosti, ale po několika dnech, když už soud proběhl, jsem měl podobný něco jako sen, kde jsem uviděl jinou věc, nebudu psát jakou, ale v těch stejných barvách jako byla ta jeptiška (černá, bílá a zelený lem). Na tom předmětu však byl černě vytištěn symbol raka. Právě v tu dobu bylo znamení raka, které začalo na konci června. Přemýšlel jsem o těch viděních znovu a konečně mi to došlo. Jeptiška, která držela kopretinu a měla u sebe vak, byla symbolem pečovatelky, kopretina představuje léto a taky dítě, dětský vak ochranu dítěte. Uvědomil jsem si pak, že jsem skutečně v tu dobu, tedy ve znamení raka, požádal soud, aby mi Tě svěřil do péče a tak se přesně splnilo to první vidění o té jeptišce.
Měl jsem však před tím odvolacím soudem ještě jedno zvláštní vidění, když jsem se ráno probouzel. Uviděl jsem dítě na klouzačce, bylo ve Tvém věku, nebyla jsi to ty a vlastně ani nebylo poznat, je-li to chlapec nebo dívka. Zvláštní bylo, že bylo navlíknuto do kalhot z jediné nohavice. Ta kalhotová nohavice byla hnědá s puntíkama. Části vidění jsem porozuměl hned. Klouzačka znamená příjmení Saňáková, vždyť taky sáně kloužou, ne? A ty kalhoty s jedinou nohavicí zase znamená Mrkvánková, mrkev totiž připomíná jedinou nohu, na kterou bys ušila kalhoty s jedinou nohavicí, ne? Pak jsem si už jen lámal hlavu nad tím, proč mělo to dítě hnědé kalhody s puntíkovým vzorem. Více než hodinu jsem nad tím přemýšlel, když jsem se k tomu v myšlenkách vracel. Pak mi to konečně došlo, když jsem vešel do pokoje, který je volný a já v něm ubytovávám hosty, když mě přijedou navštívit. V pokoji jsou totiž hnědé závěsy a puntíková záclona, přesně jako v tom vidění ty kalhoty s jedinou nohavicí. Tak se mi to konečně celé otevřelo a já jsem pochopil, že Bůh po mně chce, abych zároveň se soudem o příjmení požádal soud, aby mi Tě svěřil do péče a že mi Bůh říká, že ten volný krásný pokoj, který tak lidé obdivují, patří Tobě, Bůh ho pro Tebe dávno připravil, jenže já jsem o tom neměl ani tušení. Měl jsem z toho pokynu od Boha však velkou radost.
To, co Ti tu píši, Kristýnko, je něco, co běžně zažívají věřící, že Bůh k nim mluví ve snech a viděních, že je potěšuje a dává jim pokyny. Na tom stojí křesťanská víra a zažívají to miliony věřícíh, není to nic divného, třeba máš i Ty takovou zkušenost. Ovšem v novinách nevěřících lidí se o tom nikdy nedočteš, jen v tiskovinách, které pro sebe píšou věřící, tam si takové zkušenosti mezi sebou sdělují.
Bůh pak chtěl, abych věděl s jistotou, že mám o Tebe usilovat a že on to uskuteční. Tedy začal mi dávat další znamení. Například jsem jednu noc uviděl podivnou síť a potom hned nějaké bílé chmýří, které jsem považoval za pampeliškové, protože v Praze jsem pozoroval, že jsou pampelišky mnohem větší než na Valašsku. Druhého dne, když jsem se podíval z okna, viděl jsem, že odvážejí z travnaté louky u domu kontejner, na kterém byla přehozena síť přesně jako v tom nočním vidění. Řekl jsem si, že mi to ukazuje tak Bůh a že bych měl ještě uvidět i to, co vypadalo jako velké chmýří z pampelišky. Proto jsem se podíval pozorně ven z oken, jestli někde neuvidím odkvetlou pampelišku, ale nic tam nebylo. Řekl jsem si, že se nikam nechystám jít, ale že Bůh je přece Bohem a když mi chce ukázat ta znamení obě, tak mi je přece ukáže tak jak tak, že se o to starat nemusím, ani tomu nijak pomáhat. Po nějaké hodině, když jsem se zadíval z okna, vidím, že přesně takové chmýří, které jsem viděl v tom nočním vidění, letí vzduchem. Nebylo z pampelišky, bylo to babí léto, velké chmýří. Tak se to vyplnilo přesně a bylo mi ukázáno, že mám o Tebe usilovat.
Pak se mi stalo, že jsem se jednoho dne chystal na poštu, že pošlu mámě na Tebe výživné a uviděl jsem hodiny a na nich 18 hodin a 15 minut, tedy čtvt na sedm. Přemýšlel jsem hodně o tom, co do může znamenat, jestli se třeba nemám dopočítat jiné částky, kterou bych měl poslat nebo tak něco. Na nic jsem nepřišel, ale když jsem po několika hodinách přijel na poštu, vyplnil složenku, postavil se na poště připraven na výzvu na panelu, podíval jsem se bezděky na stěnu, byly tam hodiny a na nich právě přesně čtvrt na sedm. Uvědomil jsem si, jako už mnohokrát, že Bůh vede velmi přesně kroky člověka a že to byl On, kdo mě vedl k tomu, abych mámě právě poslal peníze pro Tebe. Bůh totiž vede všechny události, v určitém přesném čase, na přesných místech.
Nikdy se nic nevymkne jeho kontrole a i když nás potká něco zlého, má to svůj smysl a význam v jeho plánu. Například Ježíše zradil Jidáš, udal ho na smrt, což bylo hodně zlé, avšak jen tím přesně vyplnil dávná proroctví z bible, že ho prodá za 30 stříbrných, že za ty peníze bude koupeno pole od hrnčíře a že bude použito k pohřbívání cizinců, taky však že Jidáš bude při večeři namáčet chleba z jedné misky a přitom uzavře s ním smlouvu, taky že spáchá sebevraždu a že ho v apoštolství nahradí někdo jiný. Ježíš si totiž vybral dvanáct apoštolů (jako jsou vyhotoveni na orloji na Staroměstském náměstí) v jedniný den a přitom prohlásil, že jeden z nich je stejně ďábel, který ho i zradí. Vlastně si ho k tomu úmyslně nasadil do týmu.
Měl jsem později ještě i další znamení, ale to bychom si to psali moc dlouho. Jen Ti řeknu, že vím, ve kterém znamení zvěrokruhu se ke mně nastěhuješ, ale neprozradím to tu. Vím to však s naprostou jistotou. Záhadou je však, jak se to všechno má stát. Může to být jakkoliv, mohu se s mámou dohodnout, může to chtít sama, nebo na druhou stranu se může i něco stát, co způsobí, že se o Tebe nebude už moct starat. Vysvětlení a úvah by se našla spousta, já vybral jen extrémy, ale nemá žádný význam se tím příliš zabývat. Boží plány jsou pro nás neproniknutelnou záhadou, nikdy se nestalo, že by se protoctví nebo předpovědi vyplnily tak, jak si to lidé představovali nebo předem vysnili, že se to stane. Navíc předpovědi Bůh nikdy neřekne celé, takže se to skládá až časem podobně jako mozaika nebo puzzle. Mnohdy tak ani člověk nevidí, že se vše přesně dávno vyplnilo, protože to čekal a představoval si jinak. Jsme totiž svázáni a omezeni svými vlastními představami a vysvětleními, to nás pak může úplně zaslepit. Je to stejné jako s předsudky a všeobecnými názory, které nám nedovolí vidět věci správně a pravdivě.
O dalších zjeveních bych Ti psát nechtěl, jen spíš co je v nich, jejich zevrubný smysl a přibližný obsah. Bůh Tě má rád, zajímá se o Tebe, nikdy Tě neopustil a vždy Ti byl nablízku, i když jsi to tak necítila a třeba Ti i připadalo, že Tě On ale i táta opustili. Neopustili Kristýnko, vše se napraví a Bůh ví, že Ti u mne bude moc dobře. Chce, abys byla svobodná, radostná, aby se Ti vedlo dobře, abys byla se mnou, který Tě mám moc rád. Vzpomínám si, jak jsi mi víckrát opakovala, že si "u mne vždycky tak krásně odpočineš".
Taky Ti chci připomenout, že Ti Bůh přes mne i dříve prokazoval dobro zázračnými způsoby. Vzpomínám si, jak jsi byla nahluchlá, měla jsi potíže se sluchem. Povídali jsme si o tom jednoho dne, pak jsem Ti nabídnul, že se za Tebe pomodlím a položím na Tebe ruku, tak jak se to píše v bibli a jak to dělávají věřící i dnes. Pomodlil jsem se a položil přitom ruce na Tvou hlavu. Potom, když jsem šli pěšky z Jasenic na Sychrov a vzal jsem si Tě na záda, jak jsi to vždy vyžadovala, tak jsi mi hned u domu hlásila změny, které se s Tebou udály, tedy že dobře slyšíš zurčet potok, který jsi dříve téměř neslyšela. Taky že slyšíš, že projíždí kolem auta, která jsi předtím nikdy neslyšela, jedině když byla úplně blízko. Měli jsme z vyslyšené modlitby za uzdravení radost, vzpomínáš? Bylo Ti tehdy asi pět nebo šest let. Někdy ve stejnou dobu jsem se modlil podobně, aby Ti Bůh požehnal a zase jsem Ti položil ruku na hlavu. Stejně tak se píše v bibli, že Pán Ježíš žehnal dětem a přitom na ně vkládal ruce, když mu je přinášeli. Tehdy jsi říkala, že je to moc krásné a že to stejné tak uděláš doma bratříčkovi, tedy že mu položíš ručku na hlavu a vyslovíš požehnání. To se Tě totiž přitom dotknul Bůh, Kristýnko. Tím jsem Ti chtěl připomenout, že se Bůh rozhodl Ti přes mne žehnat, prokazovat dobro a pomáhat Ti. A tak to bude i nadále.
Slíbil jsem Ti minule, že Ti napíšu, co jsem Ti už pořídil pro Tvé nové bydlení. Tedy koupil jsme Ti zdravotní polštář, takový s pamětí, poměrně veliký a široký, asi jako běžné polštáře. Na něho se mi podařilo sehnat povlak ve fialových barvách, sedí perfektně. Taky jsem Ti sehnal fialovou fleece deku. Potom i fialové povlečení, ale ne ledajeké, saténové. Ovšem cele bavlněné, bez jakékoliv umělé příměsi, to bys asi ani nesnesla. Koupil jsem už i jedno fialové prostěradlo. Pak i fialové ručníky. Mám sice spoustu ručníků, ale chtěl jsem, abys měla nové a svoje, které by patřily jen a jen Tobě. Potom jsem koupil i dva různé další fialové polštářky, spíše ozdobné nebo na podepření. Taky spoustu kosmetiky či spíš drogerie, ve fialových barvách. Mám pro Tebe speciální zubní kartáčky, myslím že čtyři, ve Tvých oblíbených barvách, taky tu nejlepší zubní pastu a ústní vodu jaké znám. Taky šampon, fialový. Voňavky, parfémy, mýdla nebo přírodní barvy na vlasy bych Ti sám nekupoval, to si musíš vybrat sama. Stejně tak i oblečení. Zato však další různá překvapení, protože nemohu všechno hned prozradit. Něco z těch věcí bych Ti mohl přivézt k narozeninám nebo taky k vánocům a přitom se Tě zeptat, co bych chtěla, potřebovala a co by se Ti líbilo.
Zjišťoval jsem v Praze vše možné o školách pro Tebe, taky měřil vzdálenosti a časy do těch škol, jakou zábavu bys mohla mít a spoustu dalších informací Ti napíšu někdy příště. Měj se moc dobře moje milovaná hvězdičko!
Tvůj táta
Žádné komentáře:
Okomentovat