Škola a rodina

Kristýnko, jak jsem Ti nedávno psal a slíbil, že to doplním, tedy nyní je pro to ten správný čas. Tentokrát jsme si toho opravdu moc neřekli, nebyl na to ten správný čas a taky místo, tak snad někdy příště to bude jiné. V minulém dopise jsem Ti psal, že všechno má svůj čas, jak o tom psal jeden moudrý muž, král Šalamoun, v knize Kazatel ve třetí kapitole: 

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:

Je čas rození i čas umírání,

čas sázet i čas trhat; 
je čas zabíjet i čas léčit,

čas bořit i čas budovat; 
je čas plakat i čas smát se,

čas truchlit i čas poskakovat; 
je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat,

čas objímat i čas objímání zanechat; 
je čas hledat i čas ztrácet,

čas opatrovat i čas odhazovat; 
je čas roztrhávat i čas sešívat,

čas mlčet i čas mluvit; 
je čas milovat i čas nenávidět,

čas boje i čas pokoje.

Jednou je aktuální stav takový, jindy zase opačný. Lidé se mění, ale taky situace a okolnosti se mění. Aby si lidé porozuměli, musejí se více poznávat a mluvit spolu o věcech. Jinak se nic nedozvědí a pak takové nedorozumění může přetrvávat.

V Praze jsem se díval na různé školy, kam bys mohla chodit. Nejbližší základní škola je docela maličký kousek od domu. nejvzdálenější hlavní vchod je asi 300 metrů a velmi pomalým vycházkovým krokem se tam dojde za necelé čtyři minuty, když člověk spěchá, tak za dvě. Ale i ten nejvzdálenější vchod je stále blíž, než jak jsi to měla z domu do školy na Sychrově. Určitě je to o dost blíž, než to máš nyní z domu do školy v Kopřivnici. Pokusím se ještě zjistit, jak se ve škole líbí starším dětem, taky tam navštívit ředitele, ať se víc dozvím. Jinak jsem obešel další nejbližší základní školy, jenže si myslím, že by to bylo zbytečné dojíždění. Mohlo by se uvažovat i o Waldorfské škole, která má svoje výhody, ale i nevýhody, přínosy, taky však úskalí. Jenže si myslím, že když jsi zvyklá na tu obyčejnou školu, tak by nemělo moc smysl to měnit. Spíše si myslím, že si má člověk vybrat kroužky a od základní školy nečekat nic objevného nebo zázračného. Podle mne je důležité, aby ve škole nebyla šikana a taky aby učitelé měli k dětem úctu a měli je rádi. Myslím si, že nejlepší je si sednout na den do třídy jen tak a vyzkoušet si ji. To okamžitě poznáš, jak to v té které škole nebo třídě je, jak se tam cítíš. Je-li tam svoboda, uvolněnost, veselí, otevřenost nebo naopak strach, sevřenost, smutek a uzavřenost.

Kristýnko, hledal jsem pro Tebe i možnost kurzů japonštiny a v odpoledních i večerních hodinách by bylo možné je navštěvovat, některé jsou i poblíž, dokonce i v krásných učebnách. Podrobnosti o kvalitě výuky a osobnostech učitelů by se zase daly zjistit přímo na místě, nejlépe domluvit v zaběhnutém kurzu nezávazné vyzkoušení, zvláště pokud by ses měla přidat k běžícímu kurzu a nechtěla čekat na otevření dalšího. Pokud se týká japonštiny, tak na Václavském náměstí dole, na Můstku, má sídlo Česko-japonská společnost. Taky jsem objevil japonskou pekárnu, kde sice nepeče japonec, ale cizinec jiné národnosti, nicméně určitě podle japonských receptů. Nic jsem tam nekoupil, jen se ho ptal na japonskou komunitu. Pečivo bychom koupili až spolu. Taky bychom se mohli pokusit najít Ti nějaké japonské kamarády ve Tvém věku, co říkáš?

Jistě by však bylo daleko snazší seznámit se s mladými lidmi Tvého věku, kteří by byli angličtí rodilí mluvčí, to by bylo fajn. Dokonce bys v takové rodině mohla i občas zůstat na přespání, kdyby tam měli děvčata se kterými by ses přátelila. Všimnul jsem si, že takové prázdninové přespávání dětí je zvlášť v křesťankých rodinách oblíbené. Kdysi dávno, za časů mé babičky, bylo takové pobývání mladých dětí v rodinách bohatých časté. Říkalo se tomu "jít na službu". Moje babička od dvanácti let na takové službě byla a ráda na to vzpomínala. Moje máma a teta zase jezdívaly na prázdniny ke svým starším sestrám, které měl dědeček z prvního manželství ještě než ovdověl. Ty na to taky rády vzpomínají dodnes. Já jsem taky jezdíval na prázdniny nejen k babičkám a dědečkům, ale i k mámině sestře a bylo mi tam vždy moc dobře. Důležité je, aby Tě měli v té rodině rádi, jinak by ses tam necítila dobře a pobyt nechtěného by byl jen utrpením.

Ještě jsem Ti chtěl napsat o pokoji, který je pro Tebe připravený. Měřil jsem ho dnes, je 4 metry dlouhý, pak navíc ještě má trojúhelníkový výběžek ven, s okny po stranách, do hloubky víc než metr, je tam hodně světla a je to vhodné pro umístění rohového stolu. Pokoj má šíři jen něco málo přes 3 metry, asi jako běžný panelákový pokoj, snad je mírně užší, zato však celkově delší. Pokoj je neprůchozí, ve dveřích je průsvitné, neprůhledné sklo, je uzamykatelný, dveře těsní zvukově velmi dobře, dal bych na dveře pro zatemnění i roletu, aby Tě nemohlo rušit světlo z chodby. Výhled z oken je do krásně vysázené a udržované zeleně, moc se mi líbí. Místo je to velmi klidné a tiché, podle mapy hluku Prahy je to pravděpodobně možná i nejtišší místo ve městě. Večer to připomíná ticho vesnické samoty, jakobys vůbec nebyla ve velkoměstě. Lidé zde žijí tiše a spořádaně, s hlukem nebo rušením nočního klidu jsem se za několik měsíců nesetkal, ticho je tu opravdu hrobové. Domy jsou překrásné, děti ve Tvém věku tu potkávám a vídávám. Lidé se chovají k sobě uctivě a zdvořile. Je to tu taky malý kousek k metru i k zastávce autobusu, tramvaje jsou taky nedaleko. Výhled je nádherný, příroda krásná. Já ale nemám moc čas se procházet, do okolí jsem si tu vyšel jen dvakrát, vždy v podvečer. Je to tu nádhera, byla bys unešená v případě, že bys měla ráda přírodní krásy.

Kristýnko, po výtvarných, tanečních a hudebních školách jsem zatím moc nepátral, to až někdy příště. Zato jsem si už prohlížel gymnázia, jedno je docela blízko a rychle by ses tam přesunula, vlastně by ses z domu dostala do jedné takové školy za méně než 10 minut. Exitují tu ovšem i cizojazyčná gymnázia, ale na to zjišťování je ještě dost času, to bych zbytečně předbíhal.

Taky přemýšlím hodně o tom, že bych se měl oženit. Rodina je totiž základ a je lepší, když je úplná, tedy daleko nejlepší. To jsem odkládal, dokud nebudu mít pravidelné a vysoké příjmy. Tedy nedozrál k tomu čas. Obojí to však přijde. Kvůli Tobě bych se, Kristýnko, oženil i s čertovou Káčou, kdyby to tak muselo být a kdyby Ti to mělo pomoct. Ale Bůh je dobrý a nenechá mě znovu se trápit. Věřím tomu, že mi připravil ženu a Tobě kamarádku, která nám nebude přítěží, překážkou nebo utrpením, naopak pomocí, potěšením a radostí. Tedy my dva takoví jsme, pak už jen zbývá aby byla taková jako my. A věřím, že nás pak přibude, klidně i jako hub po dešti, aby bylo veselo, co říkáš? Tedy já píšu o tom všem jako o samozřejmosti, promiň, Ty se k tomu musíš nejprve rozhodnout a třeba i časem dozrát. Takové rozhodnutí se nedá udělat ze dne na den, musí se o tom hodně přemýšlet a taky hodně mluvit. A rozhodně se radit s Bohem, jestli to už umíš.

Někdy příště Ti napíšu, proč si myslím, že by Ti změna příjmení mohla ublížit, dokonce hodně, a co kolem toho asi sama nejspíš ještě vůbec nevíš. Taky Ti napíšu o právech dítěte a právech člověka jako takového. A budu Ti radit, jak se dítě může bránit všemu možnému zlému, které může nastat.

Měj se dobře, krásná vílo!

tvůj táta