Kristýnko, píši Ti, abych Tě potěšil a připomenul se Ti. Abys věděla, že stále na Tebe myslím a že nepřestávám plánovat a chystat, že budeme často spolu. Věci se musí změnit a já věřím, že se změní a to snad už brzy. A nejsem sám, kdo na Tebe myslí a chce pro Tebe to nejlepší a Ty o tom přitom nemusíš ani vědět, cítit to nebo vnímat.
Napíšu Ti, co se mi v minulých několika dnech a snad týdnech přihodilo a co se týká Tebe, abys z toho poznala, že i Bůh Tě má rád a myslí na Tebe, že Ti chystá útulné bydlení u mne. Vzpomínáš, jak jsem Ti dříve psal, co jsem Ti všechno už zařídil, koupil a připravil pro to, abys mohla bydlet se mnou? Psal jsem Ti o paměťovém zdravotním polštáři, o jiných menších polštářích, sametovém povlečení, fleece dece, ručnících a tak dále? Vše jsem Ti pořídil samozřejmě ve fialových barvách. Avšak neboj, ne takových dětsky sladkých, ale jiných, za které se nestyděla ani žádná dospělá žena. Taky jsem Ti možná napsal dříve i o koupelnových policích, které jsem pro Tvůj příchod pořídil, abys měl dost místa na své věci. Taky jsem psal co Ti dál plánuji zařídit. Měl jsem pro Tebe vyhlédnutý jeden závěs do pokoje, ve fialových barvách s proužky, dvouvrstvý. Ale vezmu ten příběh pěkně popořadě.
Předminulý týden ve čtvrtek byla u mne v Praze teta Lenka. Přijela na několik dní. Taky na Tebe myslí a hodně často o Tobě mluvíváme. Byla právě někde v centru města a já, když jsem si s prací pospíšil, přemýšlel jsem ten večer, že bych jel za ní a někde jí provedl po památkách nebo zajímavostech, že by z toho měla radost. Byl jsem rozhodnut, že práci, kterou jsem nestihnul, bych dokončil pak pozdě v noci. Ale vždy se snažím poznat, co chce Bůh, abych právě dělal. Když mi to sdělí, většinou to hned udělám.
(V tom záleží totiž lidské štěstí. Když děláš, co chce a víš, že děláš dobře a máš čisté svědomí, je to zdrojem Tvého skutečného potěšení. Opak dělá lidi nešťasnými. Taky jemu dělá radost, když ho posloucháme. Pak může být člověk pro něho použitelným pracovním nástrojem, který má on neustále po ruce a je mu k užitku. Když dělá člověk, co chce jeho Stvořitel, je pak sám šťasný a plní svůj účel, jeho život má opravdu smysl. Když to nedělá, nejenže žije zbytečně, beze smyslu, nedává žádný užitek, ale mnohdy k tomu ještě i škodí. Nejen Bohu, ale taky sobě a často i dalším lidem. Když je nástroj neužitečný, pokažený, většinou si ho řemeslník načas ponechá s úmyslem zkusit ho opravit. Když je ale nástroj neopravitelný a když navíc škodí, tedy když překáží dílu, co s ním pak řemeslník udělá? Vyhodí ho!
Někdy ale i špatný nástroj pomáhá Božímu dílu, tedy myslím nástroj jako člověk. Například si vzpoměň na Jidáše, který zradil Ježíše. Sám si ho (Ježíš) vybral a od začátku věděl, že ho zradí a mhohokrát to opakoval. Kdo to je, prozrazil jen Janovi při poslední večeři a Jidáše vyzval, ať s tím neotálí a rychle udělá, k čemu se chystá. Potřeboval, aby ho zradil a vyplnily se tím předpovědi, dávná proroctví o tom. Mnoho lidí toto nedokázalo strávit, protože o Jidáši Ježíš řekl, že ho zrazuje, jak bylo dávno předpovězeno a přitom taky, že by pro Jidáše bylo lepší, kdyby se vůbec nenarodil. Bůh ale Jidáše nestvořil jako zrádce, jen věděl, že se rozhodně být zrádcem a proto ho vsadil v určitý čas na určité místo, jako loutku, jako šachovou figuru ve hře. Avšak stejné jako s Jidášem je tomu s mnoha ostatními lidmi. Taky si volí a volí si zlo. Kdybychom neměli ducha, ktybychom byli takoví, jak to líčí materialisté, pak bychom byli skutečně předurčení (determinističtí) a neměli bychom volbu. Pak by ani neměl právo nikdo nikoho soudit. Že však máme právo si vybrat, tedy volit mezi dobrem a zlem, dokazuje účinek zákonů a trestů. Mnoho lidí zrazuje Ježíše i dnes, tedy zrazují jeho příbuzné místo Něho a škodí jim na smrt. Taky by pro ně bylo lepší se vůbec nenarodit. Například když nevinného člověka někdo přemluví ke zlému (myslí se svádění ke zlu), tak o takovém, kdo ho ke zlu přemluví, Ježíš řekl, že by udělal mnohem lépe, kdyby si hned uvázal ke krku velmi těžký kámen a skočil s ním do moře. Tedy aby se sám raději utopil. Dobrá rada! ).
Vrátím se ale ke svému příběhu. Tehdy mi Bůh na mou otázku, jestli bych mohl jet za tetou Lenkou a provést jí Prahou, překvapivě odpověděl, abych jel na opačnou stranu, do Nových Butovic. Abys měla představu, bydlím v západní části Prahy, v Jinonicích U Kříže. Zde vidíš obrázek domů, kde bydlím. Podobají se antukovým tenisovým kurtům, aspoň mně tak připadají, jsou z některých stran terasovité.
Je odsud nádherný výhled na město, je to na kopci. Dům, ve kterém bydlím, je přesně ve stejné nadmořské výšce, jako vrchol hory Petřín nad Prahou, na kterém je věž podobná Eiffelově, též zrcadlové bludiště a zahrady tam asi znáš. Nejsou zde, kde bydlím, jen domy v barvách červeně antukových hřišť nebo cihel, ale jsou tu dokonce i červené chodníky, po kterých bys chodila do školy.
Tedy překvapivě jsem měl ten večer pokyn jet na opačnou stranu než do centra, kde je v Butovicích nákupní centrum Galerie. Přemýšlel jsem, proč bych tam měl jet a co to může znamenat. Jediná věc, která mě napadla, byla, že snad slevnili v obchodě fialové závěsy, které se Ti dávno chystám koupit do Tvého pokoje a od léta. Kouknul jsem se na reklamu a skutečně! Je to totiž obchod předražený, ale když dají zboží do slevy například na polovinu, jsou pak ceny nižší než jinde, takže se tam vyplácí nakupovat právě jen ve slevách. Ale nerozjel jsem se tam hned, ještě jsem si potřeboval ověřit, že skutečně slyším dobře, co mi Bůh říká. Jedním ukazatelem je sice, když slyším, že mám udělat něco jiného, než chci sám, jako zde například jet přesně na opačným směrem, než bych sám chtěl, ale to ještě nestačí. Řekl jsem si, pro ujištění, že nebudu žádat další znamení, na což má člověk právo, ale že pokud Bůh řídí kroky a toto chce, pak mi to už snad řekl a musím to mít zapsané mezi viděními, kterým jsem nerozuměl. Byla tam skutečně poznámka o jednom obrazu, asi den nebo dva stará, které jsem vůbec neporozuměl. Na dvou proužkách z hnědého manchestru visela malá fialová čínka. Nevěděl jsem předtím, že by to mohl být závěs a k tomu i závěsná tyč, podobná čínce. Více jsem se dozvěděl až v samotném obchodě.
Měli tam fialový závěs, který jsem měl pro Tebe už dávno vyhlídnutý, slevněný na polovinu. Když jsem si ho prohlížel, všiml jsem si závěsu vedle něho, měl na sobě úzké proužky do zelena z manchestru, přesně jako jsem to viděl v tom vidění. Řekl jsem si ale, že hnědý závěs nehledám. Napadlo mě však podívat se, jestli ho neprodávají i ve fialové barvě. A skutečně, byl tam i fialový! Tedy vybral jsem dva dlouhé až po zem, v tom jsem měl jasno. Na obrázku vidíš reklamní snímek koupeného závěsu obchodu, kde závěsná tyč se podobá čínce, přesně jako v tom vidění. Jsou tam i úzké proužky jakoby z manchesteru, stejně jako v tom vidění od Boha. Trochu jsem pochyboval o správnosti té rady, mně se totiž líbil více ten druhý závěs, který byl navíc složeninou dvou závěsů, přední byl průsvitný a taky konečně já se na ten závěs dlouho těšil s zvyklnul si už na něho. Ale dal jsem na Boží radu. Doma mi mou volbu teta Lenka pochválila, když jsem ho přinesl. Ženy mají na tohle více citu, sama bys to taky lépe viděla než já.
Pak ale nastaly s tím patálie. Zjistil jsem totiž, že pruhy na jednom i na druhém závěsu jsou jinak, tedy jinde začínají a jinde končí. Druhého dne jsem je šel vyměnit. Ochotně mi to umožnili, ale byl to problém najít dva stejné, vybral jsem tedy dva co nejpodobnější, ale nebylo to vůbec ono.
Další den ráno, hned po probuzení, jsem měl další vidění od Boha a hned první obraz byl kroužek v růžové barvě. Později mi došlo, že velikost toho kroužku je stejná jako oka v závěsu a světlá růžová je stejná barva jako jeden z proužků v koupeném závěsu. Rozjel jsem se tedy večer znovu do stejného obchodu, ale jiné prodejny na jiném místě, do Zličína. I tam mi umožnili si závěsy měnit, protože jsme měl u sebe účet. Našel jsem tam mezi závěsy skutečně dvojici, tedy jeden odpovídající tomu, který jsem si přivezl. Oba měly kovová oka, či vlastně kroužky, tedy míste kde závěs nahoře začíná, stejně v růžové barvě, přesně jako v tom ranním vidění. Taky jsem si uvědomil, že mi k tomu, abych se dobral odpovídajícímu si páru, pomohlo i to, že jsem den předtím Boha poslechl a jel do prodejny se pokusit o první výměnu. Kdybych tu prní výměnu neudělal, nedobral bych se toho dokonalého páru v druhé prodejně dalšího dne. To Ti píšu pro poučení. Při Božím vedení je důležitou poslechnout každou radu nebo pokyn, bývají totiž v řetězce, který na sebe navazuje. A jako celý řetězec vede nakonec k cíli, tak vynechání jediného článku vede k nezdaru. Boha je potřebné poslouchat kontinuálně, stále a nepřetržitě, máme-li dojít do správného cíle.
Pak taky jsem věděl, že bych Ti měl koupit novou záclonu. Nejen proto, že visící s puntíkama, kterou mi dala babička jen tak, aby v okně něco viselo, protože ta už opravdu něco pamatovala. Tak krásné závěsy, k nim se hodila jen a zase jen krásná záclona. Na obrázcích nejsou však závěsy a záclony tak krásné jako ve skutečnosti, věř mi! Jednu záclonu, když jsem ji chystal, tak jsem zjistil, že je na ni chybně ve dvou místech vyšitý květinový vzor, tak jsem zase musel jít do obchodu a vyměnit ji. Trochu nesnadné a překážky, ale spíš jen lapálie než patálie, člověk se přitom cvičí ve vytrvalosti, tedy nevzdávat věci, když se nedaří. To je v životě Kristýnko hodně důležité. Bůh někdy klade sám do cesty překážky, které musíme zdolávat, aby se ukázalo, že cíl, za kterým jdeme, nám opravdu za to stojí, že to myslíme vážně. Já zrovna myslel na Tebe a řekl jsem si, že by Tě to mrzelo, kdyby květiny na záclonách nebyly dokonalé. Tak proto jsem to nevzdal. Záclonu mi poradil a vybral zase Bůh, mně v obchodě zabalená tak hezká nepřipadala, ale po vybalení a pověšení je hezčí než na obrázku. Přitom jsem v tom pokynu shůry uviděl i, že mám koupit garnýžové tyče a koncovky k ním, též konzoly.
Nakonec jsem viděl, že by to chtělo něco i na bílé stěny. Teta Lenka mi radila, že je hezké vymalovat jednu stěnu, ale já bych nechtěl nijak nevratně zasahovat do interiéru. Napadlo mě koupit samolepící borduru, takový ozdobný pásek, který jsem koupil dříve, když jsem v létě začal chystat vše na Tvůj příchod, do koupelny. Nejprve, než jsem se vydal do obchodu na Florenci, kde mají tapety přímo v podzemí u metra, jsem si bordury vyhledal na internetu. Ale byla to zbytečná práce, protože se nakonec ukázalo v obchodě, že mnou vybrané bordudy nejsou ve skutečnosti vůbec fialové, ačkoliv to na obrazovce jako fialové vypadalo. Naopak mi Duch ve vidění předtím ukázal vzor bordury, který jsem pak v obchodě uviděl a představili mi tu borduru jako jedinou, kterou mají trochu ve fialové barvě. Na obrazovce doma však předtím vypadala nebarevně, celá šedá, jak vidíš niže, proto jsem ji ani nepoznal.
Co budu dál psát, jak ten příběh pokračuje, tak to bylo velmi poučné. Když tu borduru přede mnou roztáhli na pultu, přestože jsem ji předtím už viděl ve vidění a poznal jsem ten vzor, řekl jsem si hned uvnitř sebe: "tak to ne, to je hrůza, takový sladký kýč!" Ale právě pro to vidění jsem to ve skutečnosti nedokázal zavrhnout. Potřeboval jsem však najít další alternativu, abych měl jistotu, že se nepletu a že neexistuje jiná správná volba, kdybych se mýlil a Bohu nerozuměl. Skutečně jsem ji našel, tu alternativu, druhou možnost, ta mnou objevená bordura vypadala překrásně! Taky mi ji roztáhli a já se nemohl najednou rozhodnout, nechtěl jsem udělat chybu, neposlechnout Boha, který má přece vždy pravdu. Požádal jsem je, jestli bych mohl zaplatit obě a pak přijít jednu z nich vyměnit za tu, kterou si vyberu, potřeboval jsem totiž dvě. Souhlasili s tím, ovšem jen s tou podmínkou, že mi je dají zabalené s pečetí, vrátím pak jednu neporušenou...
Doma nastala pro mne neřešitelná situace. Bůh mi potvrzoval, že mám vzít tu, kterou mi ukazoval od začátku. Mně však připadalo, že se vůbec do interieru nehodí, naopak právě ta druhá mi připadala úplně dokonalá. Tedy stál tady proti sobě jasný pokyn shůry, na straně druhé jsem však jasně viděl krásný vzor a dokonale se hodící barvy. Stál jsem před hodně těžkou volbou, nemohl jsem uvěřit, že co vidím tak jasně jako hodící se a krásné, mám zavrhnout, a to co vidím jako nevýrazné až kýčové, mám vzít. Přece se musím mýlit a špatně Bohu rozumět, myslel jsem si. Abych si tím byl nakonec jist, rozhodl jsem se tu, která se mně zdála být lepší, vybalit. Po vybalení a roztažení jsem byl zklamán, ukázala se být naprosto nevhodná, vzorem i barevně. Pak už jsem věděl, že jsem udělal velkou chybu a rozbalil jsem i tu druhou borduru. Ta naopak po roztažení se ukázala být naprosto dokonalá, hodící se do interieru. První, která se mi nejprve zdála být výborná, se ukázalo, že kdyby nebyla žádná, bylo by to lepší, druhá, které jsem vůbec nevěřil, že by se mi mohla líbit, vzhled interiéru velmi pozvedla. Napadlo mě velice důležité přirovnání pro život, které si prosím Tě dobře pamatuj! Jednou budeš možná stát před volbou, kterého chlapce si vzít. Taky před Tebou mohou stát dvě možnosti, dvě alternativy. Jedna, kterou Ti bude ukazovat Bůh, Ti může připadat nevhodná, druhá se bude zdát naprosto dokonalá, jedinou vadou bude, že Ti budou chybět znamení shůry, která by takovou volbu schvalovala. A bude to krok víry proti lidské pýše. Člověku totiž nejednou připadá, že všechno vidí správně, že vše potřebné ví, zjistí a zváží, zdá se mu, že má potřebný nadhled. Ve skutečnosti je však ubohý, slepý a téměř nevědomý. Nenechat si v takové důležité situaci poradit vede k životní katastrofě. Avšak pokud šlo o vybalení bordur, tam zas tak o moc nešlo, jen v obchodě pak mírně protestovali, ale stejně mi nakonec otevřenou borduru vzali zpět. Já jsem však měl poučení, další a důležité. Ne vždy to, co vidím jako jasné a samozřejmé, takové ve skutečnosti je. Nedokážu věci vidět správně a dobře si je zařadit. Jsem téměř slepý. To jsou mé závěry. Vím, že potřebuji nadpřirozené rady, vedení. V bibli, v knize Přísloví se píše rada, která je k nezaplacení:
"Doufej v Boha celým svým srdcem a nespoléhej se na svůj rozum. Na všech svých cestách se ho snaž poznávat (=plněním jeho vůle) a on povede tvé kroky (=bude spravovat tvé cesty)."
Později to Kristýnko dopíšu. Koupil jsem Ti totiž do Tvého pokoje i další zařízení jako dárek k vánocům. Pár vánočních dárků se Ti chystám dovézt, ale jiné počkají na Tebe u mne...
