Milá Kristýnko!
Chci Ti napsat pár řádků před začátkem prázdnin a na konci školního roku. Chci Ti poděkovat, že se pěkně snažíš a popřát Ti, aby se Ti nadále dařilo a taky abys měla moc hezké prázdniny. Zároveň Tě chci pozvat na prázdniny k sobě, do Prahy. Můžeš přijet kdykovliv a na jak dlouho budeš chtít. Svůj pokoj máš zařízený a připravený, spousta nových věcí Tě u mne čeká. Taky mám pro Tebe nějaké věci, které se Ti pokusím dovézt. Myslel jsem si, že to stihnu ještě na konci školního roku, ale nyní nevím, jak to bude.
Všiml jsem si, že jsi vyhrála dvě výtvarné soutěže. Měl jsem z toho opravdu velkou radost! Popíši Ti, jak jsem se dozvěděl o té druhé soutěži, ve které jsi uspěla. Bylo před desátou večer a já přemýšlel, jak si zorganizovat čas, abych vše stihnul, co mi zbývalo před spaním, v co nejvíce efektivním pořadí.
Snažím se přitom hledat Boží vůli, řečeno prostě archaickým jazykem. Někdy je nejjednodušší přímočará cesta, zeptat se Ho přímo a počkat na odpověď. V bibli se píše, že Bůh se má k upřímnému upřímně. Jdeš-li k němu přímo a jsi odhodlaná bez vytáček ho poslechnout, není pro Něho nic jednoduššího, než dát Ti poznat jeho vůli, navést Tě správným směrem. Člověku mnohdy připadá, že se před ním otvírá mnoho cest a možností k rozhodování, ale to je klamné. Jsou vždy jen dvě cesty, jako cesta života a cesta smrti. Svévole nebo Boží vůle. Pokud chce člověk dělat to nejlepší, Bůh vede jeho kroky správným směrem, aniž si to ten člověk musí nutně uvědomovat. Bůh mu připravuje cestu a musí přitom myslet na mnoho věcí, které dá do patřičné souhry, aby vše do sebe zapadlo a dopadlo, jak má.
Někdy ale Bůh vede i přímýmí pokyny a to hlavně pro povzbuzení lidí. Nebylo by toho vždy potřeba, Bůh si může dělat s lidmi, co chce, dokonce i se zlými, které může dovést k tomu, aby jednali jako dobří. Ovšem spíše se mi zdá, že věci zařizuje a připravuje tak, aby se ukázalo ve skutcích to, co je v srdci člověka, tedy co je uvnitř, jaké jsou jeho záměry, plány, chtění. Co je pod hladinou a není vidět, ukáže se vlivem okolností na světlo, vypluje to na hladinu. Tak potom Bůh může soudit lidi podle skutků. Zajímavým způsobem bude Bůh soudit i křesťany: U nich bude odkrývat i skutečné tajné úmysly a záměry srdcí. Člověk totiž může dělat samé dobré skutky, ale přitom se špatnými úmysly. Třeba jen naoko, aby druhé lidi oklamal a něco od nich získal. Někdy mu jde například jen o lidskou pochvalu a ocenění, vůbec ne aby byl pochválen Bohem. A zase nejlepším důkazem pro to, že člověk naopak dělá věci jen pro Boha, je určitě například, že za to sklízí nevoli od lidí. Pak ale zcela jistě poskytuje důkaz o stavu svého srdce, že miluje Boha nade vše. Proto, aby se to dokázalo, nechá Bůh člověka i trpět a žít v nepochopení, pohrdání nebo i ústrky a ponižování od lidí. Sám, když bych chvíli člověkem v lidském těle, tohle zakoušel, aby se odkrylo, co bylo v Něm. Ukáže se pak totiž v různých zkouškách i na nás, jestli vůbec a jak moc Boha milujeme, jestli to myslíme to opravdově a upřímně, když trpělivě snášíme bolest...
To už jsem ale hodně odbočil, protože jsem Ti chtěl dovyprávět, co se mi stalo v úterý večer v deset hodin. Ptal jsem se tedy Boha na jeho vůli a on mi odpověděl hned nadpřirozeně. Uviděl jsem před sebou vidění, takový obraz, kde byl nějaký muž ve žlutém, zeleném a modrém, podivný účes a zesvětlalé vlasy. Myslel jsem si, že je to fotbalista, ale zarazilo mě, že držel v ruce malířskou paletu barev a štětec, kterým na hřišti právě maloval. Byly to brazilské barvy, i dres, ve kterém byl oblečen. Pak mi Bůh v dalším obraze řekl, co mám právě dělat za práci, která je pro mne rutinní a nemusí se u ní přemýšlet, klidně i sledovat fotbal, ale nechci zde prozradit, o jakou práci se jednalo. Dal jsem se tedy do té práce a přitom jsem si zapnul fotbal, kde hrála Brazílie s Kamerunem, běží totiž v Brazílii mistroství světa, víš? Přitom jsem ze zvědavosti otevřel stránku Tvé školy, kterou mám v rychlé nabídce a občas sleduji, abych věděl, co je s Tebou asi nového. Měl jsem však něco jako tušení, že se to vidění o malířském náčiní týkalo právě Tebe. A našel jsem tam skutečně nový článek, že jsi vyhrála další výtvarnou soutěž. Moc jsem se z toho radoval, taky však z toho, že mi to Bůh předtím ukázal v tom vidění, když ten fotbalista maloval tou malířskou paletou. Přemýšlel jsem, co znamenal ten fotbalista s podivným účesem. Pak jsem si všimnul, že ho vidím hrát mezi hráči. Jeho účes i barva vlasů vypadaly úplně stejně jako tomu v tom vidění, kterému jsem však tehdy ještě neviděl do tváře. Jmenoval se tedy Neymar a je to pravděpodobně nejlepsí fotbalista na světě nebo jím brzy bude, přestože je zatím mladý. A on právě v tom prvním poločase, na který jsem při té práci na pokyn koukal, dal dva góly. Po skončení poločasu jsem musel se sledování skončit a odjet z domu něco rychle zařídit, co jsem měl kvůli tomu vidění odložit, jak chtěl Bůh. Stále jsem myslel na Tebe a věděl jsem, že vlastně Bůh myslel na To, aby mi udělal radost a ujistil mě, že dělám věci ve správném pořadí a jak se mu to právě líbí, přitom mě však chtěl i potěšit tím, co mě těší nejvíc a to jsi Ty a zprávy o Tobě nebo od Tebe.
fotbalista Neymar ukazuje po vstřeleném gólu, kdo mu pomohl
Ještě jedno vidění jsem viděl to ráno. Uviděl jsem fialové jízdní kolo. Trochu podobné tomu, které jsem měl a jak věřím, tak Ti ho máma dala, kdyby se Ti hodilo. Nevím však, co to znamenalo nebo jestli to byl nějaký pokyn. Jen vím, že Ty má fialovou barvu docela ráda. Kdybys chtěla, abych za Tebou přijel, dala bys mi prosím vědět?
brazilec Neymar děkuje veřejně za pomoc Bohu
Kristýnko, napíši Ti někdy příště něco dalšího, nechci tento dopis natahovat! Blíží se navíc druhá hodina a já chci před usnutím ještě něco dalšího stihnout. Měj se moc hezky můj přístave naděje na radostné shledání!
Tvůj táta
