Přeji Ti ke dni dětí všechno to nejlepší, plno požehnání a aby jsi byla pořád šťastná! Vlastně jsem i přemýšlel, jestli bych Tě neurazil, že si už nemusíš připadat jako dítě. To je pravda, už jsi i dospělá. Podle mého názoru dospívání začíná u náctiletých, teenagerů, ale dospělost, tedy skutečná zralost, začíná až ve věku 21 let, jak tuto hranici mají správně v některých zemích stanovenu. Ty už nyní nejsi cele ani dítě a ještě dlouho nebudeš ani cele dospělý. Jsi nyní dítě i dospělý, jako bys byla na mostě mezi těmito břehy, v místě přechodu, dlouhého předělu. Proto vlastně omlouvám takto i toto své přání, kde si však myslím, že Ti žádná snaha Tě jakkoliv potěšit nemůže nijak ublížit.
Vzpomínám si často na to, jak jsi byla maličká. Vzpomínám si i na Tvůj příchod na svět na porodním sále. Sestry Tě hned nesly vážit a měřit, následoval jsem je. Dala ses do pláče, ale když jsem na Tebe zavolal: "Kristýnko!" Hned jsi utichla a uklidnila se. Bylo to milé starat se o Tebe. Spoustu hodin jsem Tě nosíval na ramenou, protože se Ti špatně usínalo. Zlobily Tě zoubky a bříško, asi jako každé miminko.
Po létech jsi vyrostla. Vzpomínám si na naše společné vycházky. Jak ses mě držela za ruku, jak jsi při návratu vymýšlela ještě delší cestu, abys byla se mnou o chvíli déle. Pak jsi ještě přemluvila mámu a mohli jsme být venku spolu zase déle. Vzpomínám si na Tvou fantazii, s jakou jsi vymýšlela hry, vyprávěla příběhy. Taky na Tvé starosti, které jsi mi sdělovala, svá nedorozumění s kamarády. Taky si vzpomínám na Tvé dětské sny a přání. I jak jsme si vyprávěli své plány, taky jak jsme si vzácní a vděční jeden za druhého.
Jedinkrát v životě jsem Ti vyhuboval, když jsi při vyběhnutí z domu skočila do vysoké sněhové závěje a radostně ses do ní zabořila a nabrala si do botů mokrý sníh, neměl jsem Tě pak do čeho převlíknout. Nikdy jindy Tě nebylo potřeba kárat. Byla jsi prostě zlaté dítě, až to bylo k neuvěření. Taková soucitná, milá a hodně upovídaná holčička jsi byla. Taky dost ohleduplná, taktní, pozorná. Až jsem si mnohokrát říkal, kde se to v tom malém děťátku bere! Proto jsem Ti říkal, že jsi takovým darem seslaným mi z nebe. Na druhou stranu jsem nedokázal pochopit, že jsi se při každé procházce dokázala neuvěřitelně ušpinit a prolézt každé zákoutí, všude nahlédnout. Byla jsi hodně živá. Naštěstí jsi alespoň nelezla na stromy, což já v dětství nebojácně dělával a hrozil bych se toho u svých dětí, když si na to jen vzpomenu, do jakých výšek jsem tehdy vystoupal.
Kristýnko, někdy brzy Ti napíši, co dělám, co by Tě mohlo zajímat a taky co pro Tebe chystám. Věřím, že se brzy uvidíme a že čím budeš starší, tím víc věcí budeš chápat a uvědomovat si. Pochopíš víc i mně a mámu, budeš vědět, že jsi nic neudělala špatně a taky poznáš mnohá nedorozumění, ke kterým mezi Tvými rodiči došlo a proč si neporozuměli. Taky v čem Tě to mohlo ovlivnit a o co Tě připravit. Ale věřím tomu, že se vše uzdraví, že se otřepeš a půjdeš životem dále, radostně a se vztyčenou hlavou, budeš hledět na dobré, které máš připravené na své životní cestě od toho, který má všechnu moc a všechno pevně drží ve svých rukou. On má moc Tě ochránit a potěšit Tě kdykoliv, taky Tě ale bude v životě zkoušet a stavit Ti do cesty překážky a různé útrapy. To proto, aby se ukázalo, co je v Tobě a aby z Tebe vyrostlo něco pořádného a užitečného, tedy aby jsi se sama stala požehnáním jednou pro své děti a taky vůbec pro všechny lidi.
Měj se moc dobře moje hvězdičko!
tvůj táta
Žádné komentáře:
Okomentovat