rád bych Ti napsal něco hezkého, povzbudivého nebo poučného. Pamatuj si, že ne každý, kdo Ti chce dát "dobrou" radu, Tě tím chce taky ponížit. Naopak mu na Tobě může moc záležet a může se Tě tím snažit před něčím ochránit. Tak se prosím snaž dívat i na to, co Ti právě píšu. Vím, že jsi už dost chytrá na to, abys čímkoliv jen tak jednoduše pohrdala nebo si myslela, že sama vždy víš všechno nejlíp. A přestože nemusíš být pyšná, varování před pýchou je pro každého člověka dobrá věc. Cítím, že je to jedna z důležitých věcí, které by měl si člověk s sebou z domova do života odnést. Taková rada nad zlato! Je to jako rada malému ptáčeti, které se chystá právě veletět z hnízda: "Opatrně, ještě nepřišel Tvůj čas, nejsi připraveno!" Když poslechne a ještě počká a zdokonalí se, zachrání se. Jestliže na radu nedá, okamžitě bez přípravy sebevědomě vylítne z hnízda. Dřív nebo později ale spadne na tvrdou zem a pořádně si natluče zobák!
Jeden z nejmoudřejších a nejbohatších lidí, jaký kdy žil na Zemi, král Šalomoun, napsal do knihy Přísloví: "Srdce člověka bývá před pádem zpupné, kdežto slávu předchází pokora" (Přísloví 18, 12) Je to takový univerzální zákon, nad jehož dodržováním bdí Boží ruka. Kdybys tomu nechtěla věřit, měla bys věnovat více pozornosti historii, ale také osobním příběhům lidí.
Minule jsem Ti psal o brazilském fotbalistovi jménem Neymar, kterého mi Bůh dal spatřit ve vidění. Měl před sebou malířskou paletu, plnou barev, se štětcem. Pak se hned ta předpověď vyplnila. On hrál ten večer a dal za Brazílii na fotbalovém mistrovství světa dva góly, přitom jsem našel na stránkách Tvé školy, že jsi vyhrála další výtvarnou soutěž. Musím Ti však ten příběh dovyprávět, protože měl později pokračování a je velmi poučný. Později, po několika dnech, jsem se Boha na něco ptal, snad čím bych mohl vylepšit bydlení. A zase jsem měl vidění, uviděl jsem něco jako sedací lavici nebo jednoduchý gauč z profilu a pak znovu malířskou paletu barev. Nedávalo mi to smysl, přemýšlel jsem o tom. Abych to zkrátil, vidění mi dávalo smysl až po nějaké době. Ten brazilský fotbalista Neymar je podle Boha skutečným mistrem ve svém oboru, podobně jako Ty ve vytvarnictví. Proto držel i tu mistrovskou malířskou paletu v prvním vidění, jak jsem Ti psal dříve. Ale obě vidění patřila k sobě. Tehdejší i nynější, o kterém Ti píšu. Lavice znamenala, že bude sedět na lavici náhradníků. Nikdy by ho tam brazilský trenér neposadil, vždyť je nejlepší z celé Brazílie! Jenže na tu lavici ho posadil sám Bůh! Jak k tomu došlo? Ve čtvrtfinálovém zápase ho někdo fauloval a zranil ho. Už nemohl hrát do konce fotbalového mistrovstí světa. V posledním zápase Brazílie nakonec skutečně seděl na lavičce náhradníků, protože se mu udělalo lépe, zrovna jak jsem to viděl v tom vidění? Proč ho však Bůh stáhl? Proč ho nechal zranit? Myslím si, že ho nechtěl ponížit, protože byl pokorný. Nechtěl ho ponížit s ostatními, s celou Brazílií, kterou se chystal srazit na zem pro pýchu.
Sledoval jsem osmifinálový zápas Brazílie. Začali dobře, měli převahu a brzy vstřelili první gól. Uviděl jsem však Ikara, jeho křídla a pád. Jistě jsi slyšela o tom bájném příběhu z řecké mytologie. Ikarus dostal křídla, ale nedbal na rady svého otce. Vzlétl ve své pyšné vysokomyslnosti hodně vysoko, slunce však ublížilo jeho křídlům a on se ostrým pádem zřítil dolů a utopil se. V tu chvíli jsem se domníval, že Bůh Brazilcům nedovolí projít ani osmifinálem, jenže to by nebyl skutečný Ikarův pád. Nejdřríve museli vzlétnout hodně vysoko. Proto jim tehdy zázračně pomohl. Postoupili až do semifinále. Viděli se už ve finále, celá Brazílie si nic jiného nepřipouštěla. Jejich trenér prohlásil, že si jdou pro šestý mistrovský titul. Abys tomu rozuměla, Brazílie je daleko nejúspěšnější fotbalový tým. Předpovědi založené na faktech jim dávali 50% šanci na vítězství, o dalších 50 % se dělily další země mezi sebou. Nejvíce z nich dostala Argentina, asi 15%, ta měl ve finále z Brazílií prohrát. Ale stalo se něco neuvěřitelného, Brazilíe prohrála v semifinále. Ale kdyby jenom prohrála, úplně se sesypala. Bůh způsobil, že měli najednou úplně děravou obranu. Během několika málo minut jim Němci nasypali do brány pět gólů a bylo rozhodnuto! Výsledek? Brazílie prohrála neuvěřitelným výsledkem 7:1! To byl pád, jaký nikdo opravdu nečekal! Byli dokonale poníženi. Všechny noviny a média ve světě psaly o naprostém ponížení. Byla to nejvyšší porážka v semifinále mistrovství světa. A bylo to nejvyšší porážka slavné Brazílie, vyšší než když před sto lety prohrála s Uruguají 0:6, v roce 1920! A navíc to bylo v jejich vlastní zemi, když hostili mistrovství, před zraky celého světa. Přitom do té doby v mezinárodních soutěžích doma prohráli naposledy v roce tuším 1975, od té doby ve šňůře mnoha desítek zápasů neprohráli. Až nyní, v nejméně vhodnou dobu a dostali nejvíc, co se do nich vlezlo! Brazílie skutečný pád z pýchy, podobně jako kdysi Ikaros.
Myslel jsem si pak, že už dostali za vyučenou, že se v bojích o medaili vzchopí, jenže to by nebyl ten konečný a úplný pád z těch nejvyšších výšin až do nejhlubších hlubin, jak to umí připravit Bůh. Aby toho nebylo málo, tak ještě nakonec prohráli s Nizozemím 0:3 a skončili nejhůře, jak mohli, čtvrtí bez medaile. Zase je Bůh pronáledoval, dostali gól z penalty, která neměla být pískána, pak přihrávku z ofsajdu, kterou "náhodou" rozhodčí přehlédl, kde pak zazmatkovali a nahráli "náhodou" hráči, kterého "náhodou" vůbec nikdo nehlídal a brankář "náhodou" jeho střele uskočil. A byl z toho druhý gól. Poslední holanďané přidali v poslední minutě, aby bylo dovršeno ponížení. Tak v bojích o medile Holanďané nedostali žádný gól, Němci a Argentinci po jednom gólu, Brazilci, favoriti favorirů, však obdrželi gólu deset! Ono totiž není jednoduché v takových zápasech vůbec vstřeli gól. Ale v zápasech Brazílie, při zásahu Boží ruky, to vypadalo, že Brazílie má místo hráčů jen kůly z plotu, jakoby se nejlepší hráči světa změnili na chvíli ve vesnickou kopací ligu. Kdo to tak neviděl, potřebuje hodně silné brýle nebo spíš i podpůrnou hůl pro svůj mozek a paměť.
Brazílie však nebyla jedinou zemí, jejíž pýcha byla ponížena. Na fotbalové špici se slunili Španělé. Vyhráli předešlé mistrovstí světa v Africe, taky mistrovství Evropy. Zdáli se být téměř neporazitelní, v hodnocení první na světě. Až letos jim trochu srazila hřebínek Brazílie, když je ve finále světového poháru porazila 3:0. Bylo to pro Španěly ponižující. Ale taky zůstali nadále pyšní. Pak začali hrát mistroství světa s Nizozemím. Španělé vedli po prvním góle a vypadalo, že si kráčejí za všemi očekávaným vítězstvím. Ale taky jakoby se roztrhl pytel smůly, jakoby najednou zapomněli umět hrát, jakoby posbírali kopec smůly. Nikdo tomu nemohl uvěřit, velcí favorité a soupeři Brazílie, najednou prohrávali 1:5 a mohli být rádi, že jim do sítě nepřibyly góly ještě další. V dalším zápase nastoupili mistři světa proti Chile a už v prvním poločase prohrávali 0:2, tímto výsledkem zápas i skončil a takto docela ponížení Španělé vypadli hned na začátku a odjeli domů. Tedy pyšní Španělé celkově vzato dopadli hůř než Brazilci, výsledkově však v prohraných zápasech byli na tom Brazilcí nakonec ještě hůře. Protože 7:1 je víc než 5:1 a dále 3:0 je víc než 2:0. A vůbec není bez zajímavosti, že zažili tyto dvě super mužstva fotbalových velmocí a finalisté světového poháru 2014 na mistrovství světa největší porážky ze všech zúčastněných mužstev. Možná se i Brazilci radovali z neúspěchu Španělů a Bůh pak Brazilcům připravil proto porážky ještě krutější. Kdybychom nahlíželi na nezaujaté statistiky těch zápasů, zjistili bychom nejspíš, že jak Brazilci tak i Španělé častěji drželi míč než jejich pokořitelé a soupeři, taky že častěji stříleli na bránu, že měli herní převahu, prostě že byli lepší. Avšak výsledek, který se počítá a co lidi zajímá, vypovídá nakonec úplně něco jiného, než herní statistiky.
Stejně tak tomu bylo v boji mezi pyšným Goliášem, měřícím téměř tři metry, a mladým Davidem, který byl tak maličký, že pro něho něměli ani brnění, nedokázal sám unést ani meč, tak si vzal nakonec jen svou hůl a prak. Bohu to však k vítězství úplně stačilo. Pokorný maličký David prozo pyšného obra Goliáše snadno skolil. Bůh dal totiž zapsat prostřednictví Jakuba: "Bůh se staví proti pyšným, naopak nad pokornými se smilovává!".
Velmi poučná jsou taky slova, která promluvily ženy, naplněné Božím Duchem, poté, co je Bůh nadpřirozeně obdařil syny. První byla Chana, matka proroka Samuele, druhá Marie, matka Ježíše Krista. Chana v prorockém vytržení řekla:
„Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět . Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne. Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud . Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíře země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich. On střeží nohy svých věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne.“
A Marie v prorocké vytržení řekla něco podobného. Přitom ne náhodou u toho byla prorocky i její příbuzná Alžběta, která rovněž zázrakem počala syna, Jana Křtitele:
„Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“
Bůh rozhoduje o tom, kdo je na trůnu a kdo z trůnu spadne, je se cituje výše. Pěknými a poučnými příběhy o pýše, vysokomyslnosti a ponížení vládců či jejich svržení z trůnu se píše v knize Daniel. Jedná se o babylonského krále Nebukadnesara, dále jeho následovníka, vnuka Belšazara. Byli to nejmocnější králové té doby, ovládali téměř celý svět a měli pod sebou asi 120 království. První z nich přišel o svůj trůn na dobu sedm let, ale byl mu zázrakem vrácen. Druhý přišel o trůn velmi rychle, vrácen mu však nebyl, neboť se nepoučil z dřívějšího případu. Později Ti mohu vypsat o tom dávné proroctví Izajáše proroka a jeho přesné a zázračné vyplnění, jak to podrobně vypisuje historik Herodotos. Jinak příběhy o pýše a pádu obou králů, též o poučeních z toho se píše v kapitolách 4 a 5 biblické knihy Daniel. Je to velmi poutavé a přínosné čtení, zdá se mi.
Měj se moc dobře Kristýnko a věř, že na Tebe stále myslím!
tvůj milující táta
Žádné komentáře:
Okomentovat