Pozdravení a ujištění

Ahoj Kristýnko,

píši Ti, abych Tě ujistil, že na Tebe myslím a že se za Tebou již několik týdnů chystám, ale nemohl jsem doposud přijet, neboť narážím na překážky, které mi to stále znemožňují. Než abych se dále omlouval, vysvětlím Ti krátce o co se hlavně jedná. Nechci, abys z toho byla smutná, že jsme se dlouho neviděli.

Tedy byl mi svěřen do péče papoušek, mládě. Jmenuje se Adélka. Já bych papouškovi takové jméno nedal. Říkám jí taky Adleto, Adlo, tvrdím, že se píše Adelaide a přeneseně jí též říkám papoušku, ptáčku nebo snad i zpěvačko, protože dost rádá zpívá. Potíž (nebo taky radost, jak se to vezme) je v tom, že Adélka je vázána na lidi, nyní na mne. Je ochočená, přistává mi na ramenou, sedá na ruku, přelétává se většinou po místnosti, posedává na více mistech a vždy něco vyvádí, rozkousává, ničí, objevuje a zkoumá. Má ráda různé zrní, ovoce a některé zelené "trávy", hlavně pampelišku, jitrocel, rukolu a polníček. Taky má rádá vodu a mytí. Nejraději ze všeho ale asi jí a zpívá. Taky by mě ráda ovládala, osedlala si mě jako koně a zobákem jako ostruhami dotlačila kam chce a pro co chce jít, což jsem jí už ale zatrhl, protože takové papouščí cucfleky jsou velmi bolestivé. Posílám Ti její obrázek, jak asi vypadá, i když to není přímo ona. A na vysvětlenou dodávám, že jí nemohu opustit na delší dobu, než na několik hodin. Jinak by hrozilo, že by se vyděsila nebo by se mohla i zbláznit a vytrhat si peří, jak to papoušci dělají. Ona vlastně patří k nejinteligentnějším papouškům, taky však k nejcitlivějším. Jakmile si zajistím pro ni hlídání, tedy člověka na kterého bude zvyklá a bude plnohodnotnou náhradou, vše se vyřeší. Teď tedy znáš důvod, proč se za Tebou nyní stále nedostávám.

Dále Ti chci znovu napsat a připomenout, že jsi ke mně vždy a stále zvaná, že máš u mne zařízený pokoj, vše připraveno na příležitostné i trvalé bydlení. Aby sis to mohla předem prohlédnout, posílám Ti obrázek pokoje, který je někdy z konce zimy. Moc toho ve Tvém pokoji zatím nepřibylo. Jen fialový prádelní koš a obrovská fialová svítilna. Na obrázku ještě vidíš křeslo na kolečkách a stojací lampu, které jsem Ti koupil na pokyn shůry. Myslel jsem si, že bych Ti měl ještě koupit i psací stůl a skříň, ale Bůh mě zastavil, že ne. Tehdy jsem tomu nerozuměl, ale nyní ano. Je potřeba mít místo ve Tvém pokoji na něco jiného. Vysvětlil bych Ti to ústně. Jinak obrovská skříň je zabudovaná v chodbě, kde je víc volného místa pro Tebe tak jako pro mne. Místo stolu se udělá pod okno rozkládací police. Pod ní se může dát komoda s šuplíkama, takže v konečném efektu to bude úplně stejné jako rohový psací stůl, který jsem Ti zamýšlel koupit v bílé a též černé barvě. Ten současný stůl, co vidíš na snímku, už má něco za sebou a je malý, dá se pryč. Dále vidíš v rohu stojan s verpánkem. Obojí jsem koupil pro klávesy, je to připravené pro Tebe. Klávesy samotné jsem zatím nepořídil, koupily by se až jakmile bys je u mne potřebovala a vybrala si je. Sama se musíš nejprve rozhodnout, jak často budeš u mne. Jestli jen některé víkendy a prázdniny nebo i častěji, taky můžeš u mne být pořád, to by mi vůbec nevadilo, byl bych moc rád.

Ještě Ti posílám jeden snímek z koupelny, kterou jsem se snažil vyzdobit pro Tebe, taky dívčí barvou, ale už ne fialovou. Přikoupil jsem tam nedávno i sprchové bidlo pro papoušky. Adélku jsem na něm ještě nesprchoval, protože je maličká. Zatím ji rosím rozprašovačem na květiny a pak rychle suším fénem, vysoušečem. Má to moc ráda, jak už jsem psal.

Kristýnko, zcela jistě bych se chtěl za Tebou podívat někdy o Vánocích, byl bych však raději, kdybys přijela Ty za mnou. Máš vše na bydlení připraveno, vše jsem Ti koupil nové a ve Tvých oblíbených barvách, tedy převážně ve fialové.  Nemusíš si s sebou brát vůbec nic, jen vem prosím Tě sebe! Vím však, že za mnou přijedeš až v čase, který mi ukázal před rokem Bůh, jak jsem Ti o tom psal na tomto blogu už dříve. Tu dobu si ponechám pro sebe jako tajemství.

Kdyby se přece jen naskytla příležitost, přijel bych za Tebou i dříve, nebuď prosím pak překvapená nebo udivená! Chci Tě totiž vidět co nejdříve to půjde, abych se ujistil, že se máš fakt dobře, jak jsem slyšel dříve.

Tvůj čekající táta

P.S. Zatímco Ti tady zapáleně píšu dopis, Adélka využila situace a stihla mi rozkousat kus knihovny... :-) Vstanul jsem spoza zástěny, obhlédnul situaci a nové škody a zvolal: "To nesmíš, Adlo!" Ta se zahanbeně odebrala cupitavým krokem na druhou stranu knihovny a provinile sklonila hlavu. Odešel jsem a podle utichlých zvuků slyším, že s tím přestala a přelítla jinam. Tak teď asi tak 20 minut se bude cítit provinile a sekat dobrotu... Nábytek později přetřu, čímž částečně zahladím stopy snaživého zobáčku. Až bude starší, tak s tím snad přestane...