Milá Kristýnko,
přeji Ti radostné vánoční svátky, ať je Ti hezky a máš se dobře! Taky ať se Ti splní Tvá vánoční přání! Vzpomínám si na jeden z povánočních večerů u mne, když jsi mi říkala, že se Ti splnily Tvé sny.
Spala jsi kdysi před lety u mne, máma tehdy po vánocích volala, jestli bys u mne nemohla zůstat ještě další noc navíc, z čehož jsi měla velkou radost a navíc Tvým splněným přáním bylo sledovat pohádku na počítači vleže v posteli. Měl jsem tehdy multimediální notebook. Myslím, že jsme spolu koukali na animovanou pohádku o dráčkovi. Říkala jsi mi, jak jsi šťastná, že se Ti to přání splnilo.
Nebo si vzpomínám, jak jsme spolu sledovali dokumenty o dinosaurech, kdy lidé za nimi cestovali časoprostorem, a Ty jsi mě z toho pak zkoušela. Kvůli Tobě jsem si to celé důkladně znovu prohlídl, ale myslím, že jsem nebyl tak pozorným divákem jako Ty, takže Tvým zkušebním otázkám jsem úplně vždy nevyhověl... :-) Navíc Ty jsi měla všechny díly dobře nasledované i u mámy.
Nebo si vzpomínám, jak jsem za Tebou jezdil do Kopřivnice a vyzvedával si Tě brzy odpoledne, abychom mohli do kina na představení pro děti. Poprvé jsme šli na Karlíka a továrnu na čokoládu. Pak už jsme nevynechali žádné další představení. Ty jsi vždy chtěla sedět v první řadě, ale já Tě pokaždé přemluvil alespoň na druhou řadu, abychom si mohli opřít nohy. Pak se vždy nahrnulí do sálu školáci, měli to jako příjemnou součást vyučování. Sledovali to vždy s námi, ze zadních řad. Před každým promítáním se vždy paní ptala školáků na detaily z předešlého filmu. Většinou nikdo neznal správnou odpověď, Ty však ano, vždycky. Hlásila ses, ale paní Tě nemohla vyvolat, protože Tys nepatřila do školy, byla jsi předškolačka a nemohla ses účastnit jejich soutěže o ceny. To bylo škoda, pamatovala sis fakt všechno, byla jsi jistě ze všech nejlepší, ačkoliv ty děti byly o několik let starší. Ani já bych ve srovnání s Tebou určitě neuspěl. Nejspíš jsem moc nedával pozor... :-) Ta paní se jmenovala Radana a měla později na starosti i jeden filmový festival Uherském Hradišti, tak jsem si na to vzpomněl. Poznal jsem ji na fotografii.
Taky si vzpomínám, že jsme v Kopřivnici jednou navečer chtěli jít na film s dívkami, které byly čarodějnicemi, tedy z čarodějnícké školy. Bylo to něco jako Harry Potter, jenže německé. Vzpomínáš si na to? Dělali jsem si starosti, jestli vůbec budou promítat, protože nikdo jiný nepřicházel. Až těsně před začátkem přišly ještě spolu dvě dívky, tedy minimum čtyř diváků bylo zajištěno a film se nakonec promítal. Tehdy ses z toho velmi radovala a film se Ti líbil.
Mám plno dalších podobných hezkých vzpomínek z našich výletů a návštěv muzeí, zoologických zahrad, poutí s atrakcemi... Někdy si spolu zavzpomínáme třeba u čaje? Nebo na něco zajdem? I v restauracích a cukrárnách s Tebou býval vždy kopec srandy, jak se mi teď vybavují různé vzpomínky.
Tvůj táta
