Kristýnko, jak jsem ti slíbil při přání k narozeninám, že ti ještě napíšu něco na blog, tak zde máš nějaké moje vzpomínky z dob, kdy jsi byla hodně maličká.
Vzpomínám si, jak tě na porodním sále odnesly sestry od mámy na vážení a měření a já tě následoval. Ty ses rozplakala a když jsem na tebe zavolal: "Kristýnko!", hned ses utišila.
Vzpomínám si i na Tvá první slůvka. Když ti byly asi čtyři měsíce, byla jsi neklidná a neustále jsi plakala, k neutěšení. Nemohl jsem přijít na to, co ti chybí. Až když jsi ze sebe s námahou vysoukala slovo "bumbu", došlo mi, že radiátory vysušily příliš byt a odpařovače vody nestačí vytvářet vlhkost. Vyčítal jsem si, že jsem na to nepřišel sám a přichystal ti čaj, o který sis sama poprvé řekla.
Když ti bylo asi pět měsíců, velmi jsi plakala a já tě držel v náruči a snažil se přijít na to, co tě bolí. Ty ses otočila k proutěné ratanové skříňce, ukázala na ní ručkou a zvolala "koko". To bylo pojmenování pro tišící lék proti bolestem při prořezávání tvých zoubků, které jsme ukládali právě do té skříně u tvého přebalovacího stolu. Byly to sirupy panadolu a brufenu, které se podávaly lžičkou.
První větu jsi řekla taky velmi brzy, ani se mi nechtělo věřit vlastním uším. Ležela jsi v postýlce a hrála si s hračkami visícími nad ní. Maminka odešla někam ven a my jsme slyšeli, jak za ní zaklaply dveře. Ty ses podívala a mne a s tajemným výrazem v tváři jsi mi pološeptem řekla: "Mama pá!" a myslím, že jsi zapomněla i zavřít ústa...
Nemohu nikdy zapomenout, jak jsi dostala první hutné jídlo, když ti bylo právě sedm měsíců. Držel jsem tě v náruči v kuchyni, kde byly uvařené brambory. Jednu jsem rozmačkal a podal ti ji k ústům. Přitom jsem říkal zřetelně: "bram-bo-ra" Tobě zřejmě chutnala, tak jsem ti přidal další kousíček a další a pak jsem tě chtěl odnést z kuchyně. Ty jsi všek začala protestovat, ukazovat směrem ke kuchyňské lince a volala jsi "Bamboja!" Od té doby jsem Ti začal říkat Bambojka.
Jinak si toho z tvého mluvení moc už nepamatuju, jen snad to, že když ti bylo asi osm měsíců, napočítal jsem téměř 20 slov, které jsi už uměla říct.
Jinak si toho z tvého mluvení moc už nepamatuju, jen snad to, že když ti bylo asi osm měsíců, napočítal jsem téměř 20 slov, které jsi už uměla říct.
Nejraději sis z hraček snad prohlížela obrázkové knížky, leporela atd. Vydržela jsi sedět v křesílku nebo autosedačce a koukat na ně třeba i celou hodinu. Tak tomu bylo snad už od tvých tří měsíců.
Byla jsi velmi čilé a živé dítě. Bylo náročné tě uspat, někdy až vyčerpávající. Když už na tebe nic neplatilo a já si myslel, že usnu dřív než ty, v zoufalství jsem asi třikrát použil strašení. Zvolal jsem hrozivě "Bouřka jde!", načež jsi si ochotně lehla do postele celá natažená jako svíčka, přikrývku sis natáhla téměř přes celou hlavu a alespoň malou chvíli jsi setrvala nehnutě a ani jsi nedutala.
Často, když jsem tě uspával v náruči, zpíval jsem ti uspávanky. Nejčastěji asi tuto:
Usnul již celý náš dům,
světélka v oknech šla spát,
poplujem v postýlkách naproti snům,
Pán Ježíš nás má rád.
Kraj je už zahalen tmou,
nocí však pronikla zář,
Pán Ježíš je hvězdou tou zářivou
a hledí na mou tvář.
Usnula celičká zem,
do trávy ulehla tma,
aj, nespí nedřímá Pán Ježíš jen,
své děti v lásce má.
Myslím, že jsem ti zpíval i Mozartovu ukolébavku, ale měla jsi s ní i hrací polštářek, který začal příjemně hrát po zatažení šňůrkou. Hrálo to asi jako když si vyhledáš na youtube například tuto skladbu:
Kristýnko, přeji ti ještě jednou všechno úplně to nejlepší k tvým narozeninám!
Táta
